Železniční důchodce Ludvík Kuneš není člověk roztržitý. Po celý život si dával velice bedlivě pozor na své věci. Nikdy v životě nebyl okraden! Okradena byla akorát jeho druhá žena na svatební cestě do Železné Rudy. Procházeli tehdy halou Hlavního nádraží v Praze. Žena měla přes rameno kabelku. Halou manželé prošli chudší o patnáct stovek, ukrytých v té kabelce. Nastaly dvě možnosti. Návrat domů, nebo vyložení karet. Nemajetný manžel pak další pobyt hradil z ulitých nemanželských peněz. Převážil okamžitý nával pragmatična nad obezřetností. Byl pochválen, ale zároveň pokárán za utajení peněz. Dlouho pak litoval, proč raději bezradně neodjeli domů.
V tomto bodu je vše v pořádku. Ludvík má ale jednu úchylku. Zapomíná třetí věc! Za tím účelem nikdy nenosil čepici, ani k uniformě. Nikdy neměl klobouk, kšiltovku, zimní čepici. Pořídil si jen teroristického kulicha na zakrytí uší v třeskutých mrazech. Ale i ten byl v ohrožení. Chodil pravidelně na schůze fotbalového výboru. Ty se odehrávaly v místnosti za lokálem. Jednoho večera se dostavil s kulichem a zavěsil jej na věšák. Domů odešel prostovlasý. Kulicha po celou dobu nepostrádal. Další týden šel na schůzi prostovlasý, podvědomě sáhnul na věšák a vrátil se opatřen pokrývkou hlavy!
Ve stejném ohrožení býval deštník. Maminka a později i obě zákonné manželky propůjčovaly Ludvíkovi jenom deštníky staré, jejichž předpokládaná ztráta bude málo bolestná. Ale i zde dosáhl úctyhodného výkonu. S deštníkem nad hlavou navštívil sousední městečko. Hned v první prodejně jej uložil do stojanu. Přestalo pršet a kupující odešel za dalšími nákupy bez deštníku. Úplně zapomněl na tento doplněk. Absolvoval několik obchodů. Těsně před příchodem na nádraží si odskočil pro nějakou drobnost do toho prvního obchodu a podvědomě sáhl do stojanu. Na vlak se dostavil opět s deštníkem.
Ještě v činné službě měl výpravčí Kuneš ošklivý zvyk. Ve vlaku si četl až do cílové stanice. To by nebylo tak divné, ale jakmile knížku odložil na stolek pod okénkem, putovala opuštěna dále. Ta kniha byla totiž tou třetí věcí kromě kabátu a aktovky! Díky této anomálii zažil divnou příhodu. Knížka Osamělí mořeplavci se mu vrátila poštou! Poděkoval v duchu poctivému cestujícímu. Napříště si dal pozor a knihy neodkládal na stolek, ale hned do tašky. Ludvík neměl nikdy ledvinku, ani žádnou příruční tašku na doklady. Po celý dlouhý život chodí zásadně s aktovkou. V té má patřičné přihrádky. Zásadně nosí peníze v zadní kapse u kalhot a doklady v té tašce. Bez tašky nedá ránu a snad by se s ní dostavil i na rande!
V poslední době se mu jeho úchylka stala málem osudnou. Někdy je důchodce nucen nakoupit potraviny v Brně. To pak vleče kromě tradiční aktovky i igelitku s nákupem. Tím se naplní počet dvou věcí, které je schopen registrovat. V tu sobotu se mu zachtělo občerstvení do vlaku. Ve vestibulu Hlavního nádraží se objevila zbrusu nová pizzerie. Vystavené zboží lákalo a přímo dráždilo chuťové buňky. "Můžete mi to zabalit do vlaku?“ požádal kupující prodavače. Ten velice zručně vybraný trojúhelník uložil na papírový tác a vsunul do připraveného papírového sáčku. Skončeno, vykonáno.
Natěšený konzument odchází na peron v očekávání konzumace zakoupené lahůdky. Má dvě věci. V jedné ruce třímá sáček s občerstvením a ve druhé igelitku s potravinami. Zhruba za pět minut najednou zpozorní. Sakra, třetí věc! Chybí aktovka s doklady. Ohrožena je občanka, režijní průkazka, další věci a knihy. Jako šílený probíhá vestibulem k prodejnímu stánku. Ve změti nohou tam překáží na zemi jím odložená taška. Jako zázrakem unikla očím stovek lidí.
Kámen spadl ze srdce zapomnětlivého důchodce. Sedí na dřevěné lavici mezi četnými cestujícími. Aktovku má na klíně, igelitku po boku. Pojídá pokrm na papírové podložce. Musí přece preventivně zlikvidovat tu třetí věc! Nebude nadále pokoušet osud. Vždyť hlavu má jinak ještě dobrou a kvůli takové prkotině nechce už riskovat ztrátu dalších předmětů.