Bajka o hojnosti

Vando, to co napíši, není nic proti Tobě. Jen jsi vybudila odezvu na promyšlení způsobu likvidace odpadů na ostrově a na Tvůj první komentář u bajky. Já vím, že jsem Tě pochopil. Nemá smysl, aby vaše rodina třídila, když to jde na jednu skládku. Spíš jsi Ty nepochopila mne. Myslel jsem to tak, že když trajekt přiveze turisty i s tím, co bude při jejich odjezdu odpadem, měl by provozovatel penzionu zajistit, aby trajekt odvezl turisty i s jejich odpadem, a stejně tak odpad, který vznikl po nákupu zboží při jejich pobytu, na pevninu k ekologické likvidaci. Možná by penziony na ostrovech musely zvýšit ceny a měly míň zákazníků, ale jestli někdo touží trávit dovolenou na ostrově, musel by si připlatit. Takový už je ale kapitalizmus. Podle toho, co píšeš u bajky, se ostrované chovají, jako ta naše zvířátka v bajce. Čím víc turistů, tím víc odpadu v horách. Až se hory zaplní, spadne to všechno na ostrovany. Pak budou požadovat po EU finanční pomoc na likvidaci ekologických škod v zájmu obnovení jejich práva na svobodné podnikání. (Ale podobně se chovají i jiné přímořské státy, které zase „uklízejí“ odpady pod mořskou hladinu.) Platit to pak budou i všichni suchozemci.

Bajka je velmi srozumitelné a myslím, že kdo chce jí rozumí. Je ale smutné, že se asi stejně nedá nic dělat.

Z počátku jsem si myslela,že to bude pohádka od Libučky,ale o to je to lepší,že je to bajka dnešní doby.Moc pěkné a líbí se mi ještě víc Váš příspěvek v diskusi.Jak úžasně a se vší skromnosti popsané, děkuji.

Pěkná bajka. Pro dnešní dobu jako dělaná. A dočetla jsem ji až do konce.

Dobře napsaná, hezká a poučná bajka. Podobné bajky většina z nás má spojené s moudrým Ezopem a pamatuje si je z mládí. A přesto se málo z nás snaží jimi řídit. Proto bych dal důraz na Váš příspěvek v diskusi, aby si ho každý několikrát pozorně přečetl, a snažil se pochopit i vysvětlení Vámi zmiňovaných pojmů. Bohužel se mi zdá, že u některých lidí, řečeno slovy vedoucího Karfíka: „Je to marný, je to marný,…je to marný“.

Lubomírku, za ty ohlasy na Bajku o hojnosti jsi určitě rád. Je dobře, že se lidé zamýšlejí a namáhají si hlavičky... víš, že bychom mohli třeba do rána polemizovat o tom, co jsem ve svém komentu naznačila. Bylo by to stejně jen takové škádlení a chytání se za slovíčka…Vím, že všem přeješ hojnost skromnosti a skromnost hojnosti, a já jistě také. Jsme určitě se svými názory a životním postojem na stejné lodi. Těším se, až si již brzy tady u moříčka posedíme a pokecáme spolu i se spřízněnými dušičkami u dobrého jídla a vínka. Ve vší skromnosti ... u stolu plného jídla..:) a přátelského světa! Ahoj!

Pane Lubomíre, plně se ztotožňuji se Zuzkou P.

Je to krásné a poučné.Opravdu jste tu bajku sám vymyslel? Jestli ano, tak smekám.

Děkuji za tak rychlé ohlasy a za názory. Jen na okraj k tématu (a snad i pro lepší pochopení) - neměli bychom si plést hojnost s přepychem, a skromnost s nedostatkem. To je právě zmatek dnešní doby a chyba mnoha současných úsudků, že si myslí, že hojnost je otázkou množství (ve smyslu mám se dobře, protože mám majetek) a skromnost je otázkou nedostatku (ve smyslu musím se uskrovnit, protože nemám nic). Hojnost i skromnost je otázkou smyslu života a nastavení myšlenkových a citových hodnot, a nepřichází automaticky se stářím "po prožité hojnosti". Dnešní člověk má v sobě blud (ale tenhle blud jde napříč celou existencí lidstva), že jej vlastnictví věcí nebo peněz, za které si ty věci může koupit, automaticky učiní šťastným. A v tomto bludu jej dnes účinně podporuje reklama a vymývá mu mozek, jde o tzv. brainwashing. Téměř si to neuvědomujeme, ale podléháme a měníme své návyky a chování na základě všudypřítomného tlaku na spotřebu. To vede k plýtvání. Ten, kdo si uvědomí, že hojnost se skrývá v pochopení, že opravdové štěstí života není podmíněno hmotným nadbytkem, ale nadbytkem láskyplného citu, myšlenek a energie tvoření směřujících k trvalé radosti nezávislé na tom, jestli jsem bohatý nebo chudý, ten svůj život vyhrává. V tom se ale skrývá jedno nebezpečí, a to podlehnutí falešné skromnosti, že když se mi nedaří dosáhnout bohatství, pak je chyba v bohatství, a ne ve mně, a proto musím bohatství nenávidět. Být bohatým je šťastné a smysluplné, pokud nemám strach, že můj život bude šťastný a smysluplný, i když to bohatství už nebudu mít. Ti skutečně nejbohatší lidé, kteří mají i tohle bohatství štěstí a smysluplnosti svého života v duši, jsou neskonale skromní. Ti, kteří v duši tuhle skromnost nemají, jsou chlubiví, závistiví, nepřející, nekriticky draví a bezohlední. A neuvěřitelně plýtvaví. Jedno, jestli mají 18 nebo 88 let. Všem vám přeji, abyste měli radostnou hojnost štěstí a smysluplnosti, a moudrou skromnost vytvrvalosti na cestě za tím pravým bohatství, které si určíte.

Jste právě tak moudrý jako staří bajkaři. Ale aby člověk takovou bajku napsal, musí rozumět dokonale přírodě i lidstvu, aby dokázal stvořit paralelu, z níž plyne pro lidi poučení. Zvířecí říše, ta ho nepotřebuje, rozumí sama.