Senioři patří do restaurací

Ano senioři patří do společenského života, do kaváren, vyjít ze své ulity a najít společnou řeč je moc důležité pro život. Vždyť vlídné slovo činí zázraky a den je úplně jiný, když je komunikativní. Starší lidé opravdu snadněji navazují řeč, pozdraví se, prohodí několik vět, zřeba i při výšlapech, mladí jdou jak truhlíci bez pozdravu, tedy většinou.

Líbí se mi zmínka o vtipné podnikatelce s krámkem, kam rádi chodí senioři si popovídat. Já nejsem zrovna kavárenský typ, pro mne je návštěva restaurace spíš vyvrcholením nějaké rodinné oslavy nebo v létě chodíme s přítelkyněmi na zmrzlinu na "zahrádku". Mám přítelkyň několik, řadu desítek let se známe z práce nebo ze školy, pořídily jsme si všechny stejného operátora na mobilu a denně si voláme a umlouváme společná setkání. Když je hezky, chodíme na procházku do naší skvělé Zámecké zahrady, za špatných podmínek se sejdeme u některé doma. Večery trávím částečně u telky a hlavně na netu na i60. Ráda čtu články svých kolegů a občas mě to inspiruje k napsání svého článku. Nejsem sama, mám dvě kočičky a rozhodně se nenudím. Ani všechno nestíhám. Teď tu mám malého vnoučka, musím vymýšlet pro něho program, aby se nenudil. Člověk musí pro to, aby nebyl osamocený něco udělat, hlavně vyjít ven mezi lidi.

Do normální restaurace na normální oběd si klidně zajdu - dám si i malé pivo. ( Je to lepší, než "smažený polystyrén" u McDonalds apod. a pokud člověk nemá mít za chvíli hlad, vyjde tam cena jako za oběd). A mám i tipy, kam asi zajdu: Restaurace "Výtopna" Praha,Václavské nám. - objednané přiveze ke stolku vláček! Nová kavárna i s dalšími jídly je v ul. Na Poříčí (u zast. Bílá labuť) a pak i "Kočičí kavárnu" (v poledne mají i polévky) - jedna je na Žižkově, další v Karlíně - společnost tu tvoří kočičky/kocourci z útulku (povoleno hygienou!) Trochu mne tam popožene obyč. zvědavost - bez nebezpečí, že by mně třeba otravoval nějaký "kocour".

Ráda se s kamarádkami scházím v různých kavárničkách kterých je u nás v Plzni dostatek.Máme vyhrazené dny v měsíci kdy se pravidelně se nás sejde i 8-10 . V létě to nás bývá méně protože některé jsme na dovolené nebo na chalupách.Mám partu kamarádek z bývalé práce, pak kamarádky ze školy a známé z práce v neziskovách.Skoro ani občas nestíhám.Ale je moc pěkné mít přátele a kamarády.Neumím si bez nich život ani představit.Jsem ale schopna si klidně sama zajít na kávu či dortík do restaurace a to jak u nás tak i v zahraničí.

Nejsem typ žen, které si nezajdou samy do restaurace. Když mám žízeň, zajdu si na jedno, na kávu do literární kavárny, na oběd.Restaurací se zahrádkou a hračkami pro děti je zde několik, do jedné například vůbec nesmí z toho důvodu psi. Že se podniky zaměřují na důchodce, je pochopitelné.Na malém náměstí mám oblíbenou kavárnu, kde dopoledne dávají důchodcům na kávu slevu a pes dostane piškoty a vodu v nerez soupravě.....

Neuznávám kavárny,kde můžete přijet i s kočárkem do kavárny.Máma si donese oběd z jídelny,protože nic neumí uvařit a co má potom chuděra nudiou dělat?.Za našich mladých let jsme děcka po kavárnách a hospodách netahaly..Malé nevychované děcka,které lítají,skákají botami po sedačkách a řvou po pozdních nočních hodin,podle mně do kavárny nepatří.Připojuji se k názoru paní Dagmar a paní Eleny. Jinak moc dobře napsaný člálnek. Šikovná a podnikavá paní prodavačka,že to tak skvěle vymyslela.Udělala to pro lidi a zároveň i pro sebe a má tržbu a návštěvnost.Chválím kdo umí,ten umí........kdo neumí čumí.

Jani, to máte pravdu. Ale není to jen u nás. Na procházce kolem jezera v Bratislavě situace jak vyšitá: dva kočárky odstavené na cestičce malýma rukama je jistil asi tříletý kluk "mama poď" a tři maminy u stánku do sebe zrovna obracely velké panáky. No jo, holt tomtuo fakt nerozumím.

Naši restauratéři mají většinou zahrádku pro děti, a to docele přitažlivou. U všech je pískoviště, prolézačky a jiné atrakce, ohniště. U jedné dokonce nafukovací hrad. Na tom bych neviděla nic špatného, pokud se tam rodiče zastaví uhasit žízeň, jenže někteří tam tráví s dětmi celé dny. Nemyslím, že by šlo o prostředí vhodné pro děti. Vídají tam leccos. Mámy kouří a pijí alkohol. Co si asi takové dítě odnese do života?

Není restaurace jako restaurace.V některých si stálý štamgasti ,,léčí" rodinné problémy ve společnosti dostatečného množství alkoholu,někdy i se sobě rovnými.Také intimno některých podniků(bez oken v suterému,nebo jinde úmylsně zakrytými okny) vyhovuje jedincům v jejich ,,rozjímání" s alkoholem.To pak přejde na intimitu(milenci apod.)chuť.Kavárny a posezení v zahrádkách pod slunečníkem na klidných zonách je určitě dobré k posezení.Moje vnoučata se mnou odmítají chodit do města.Stále někoho zdravím a zastavuji se,povídám-spěchám a stejně nic nestíhám :-) Sama do těchto podniků nechodím,ale s kamarádkami je to jiné.

Do kavárny či restaurace jen tak,na pivo nebo dořešení problému,chodívám s manželem.Když není několik dnů doma,protože třeba dělá společnost několik km vzdáleným vnoučatům,nechodila jsem nikam.Teď je to jiné.Po několika měsíčních skoro každodenních návštěvách u maminky v neocnici,nejsem schopna jít domů,kde nikdo není a potřebuji se odreagovat.Koukla jsem do zahradní restaurace,uviděla pár známých tváří,přisedla si a už to tak zůstalo.Pokaždé,když nakouknu a jsou tam,vždy mi dělají vedle sebe místo a jsem tomu velice ráda. V malém areálu je i houpačka,pískoviště, občas venku hraje zdarma i živá hudba,takže mladí i staří jsou spokojeni.