Senioři patří do restaurací

Senioři patří do restaurací

5. 7. 2015

Jsem sám či sama a nemám se kde potkávat s lidmi. To je častý problém dříve narozených. Další potíž je, že mnohým z nich připadá nevhodné jít sám do kavárny či restaurace. Ovšem odborníci jednoznačně radí: Nebojte se toho. 

Muži to mají v tomto směru jednodušší, jsou zvyklí jít si sami sednout takzvaně na jedno. A dost často se stává, že osamělý muž právě při svém pivním rituálu v hospodě najde spřízeněné duše. Vždycky to tak bývalo. Bylo jasné, že támhle u okna sedává pan Pepa, který je vdovec, k němu si přisedne pan Karel, který má doma semetriku a potřebuje si oddechnout, támhle v rohu si dává pivečko pan Vilém, který se nikdy neoženil a teď v pětasedmdesáti je mu doma smutno.

Osamělá žena si ale do restaurace jde sednout málokdy. Byla by tam divná, vyčnívala by, do tohoto mužského světa nepatří, tam se chodí nanejvýš s veselou partou známých. Ty nemá, tak kam má jít? Do kavárny? Tam bude zase sedět sama. Chodí tam především mladí nebo zamilovaní či maminky s dětmi na dortíky.

A tak když dnes člověk přijde do nějakého takového pohostinství, lidí vyššího věku tam vidí minimum. Jistě, dá se říct, že penzisté zrovna nemají na utrácení po hospodách, ale ten problém je složitější.

"Dříve plnil funkci setkávání se kostel," říká psychiatrička Tamara Tošnerová, která tento jev rozebírá ve své knize Jak si vychutnat seniorská léta. "Jenže kdo se dnes posadí v kostele jen tak během dne k meditaci nebo se obrátí na faráře? Kam se obrátit, komu se svěřit, když má starší člověk trápení? Starší generace navíc není zvyklá na psychology a psychiatry, to jsou pro ně negativně hodnocené obory. Jistě, existují různé poradny, linky důvěry, ale v podstatě mnoha lidem chybí místo, kde by se mohli obyčejně vypovídat, jak to dříve bývalo ve venkovských hospodách nebo krámcích, kam se chodívalo pro rohlíky," vysvětluje.

Pěkně si popovídat

Na jednom pražském sídlišti funguje malý obchod s potravinami. Jeho majitelka si všimla, jak často se v něm dávají do řeči starší zákaznice. Evidentně se neznaly, jen potřebovaly s někým promluvit. Koupily půlku chleba, jogurt a pak půl hodiny štěbetaly. Sídliště zestárlo, už v něm nežijí převážně mladé rodiny, ale také hodně vdov, vdovců a lidí rozvedených. Šikovná obchodnice proto přidala do krámu pár stolečů a začala tam vařit kávu. Má plno. Dámy vyššího věku si při nákupu rády sednou a libují si, jak jiná je tam atmosféra než v neosobních obrovských obchodních centrech. Z krámku se stalo jakési komunitní centrum. "Často tam slýchávám, jak se ženy jedna druhé vzájemně svěřují a pak se loučí slovy: Tak zase ve čtvrtek ráno přijdu pro koblihy, čímž si vlastně domlouvají další schůzku. Jednou jsem se jich ptala, proč nejdou do nedaleké restaurace, že tam mají větší pohodlí a výběr kávy a ony říkaly, že se tam necítí dobře, že tam chodí mladí lidé, zatímco tady je to takové rodinné. Jedna paní prohlásila, že jí to připomíná obchod jejího dětství," vypráví majitelka.

"Návštěva hospody nebo kavárny pro lidi odjakživa znamenala pocit, že někam patří, že mají svou komunitu," říká Tamara Tošnerová. "O pití tam jde v případech starších lidí mnohdy  až v druhé řadě, mnoho pánů si dá jen jedno pivo nebo čaj. Spíše jim jde o to, být s někým, necítit se sám. Proto je nesmysl odsuzovat, pokud má senior takové místo, kde se cítí dobře, ať už jde o klasickou pivnici nebo lepší kavárnu," upozorňuje.

A připomíná něco, na co jsme už zapomněli. V kavárně Arco v Praze odjakživa visela cedule s nápisem: Děti nepatří do kavárny, jsou-li již v ní, musí se slušně chovat. Nechovají-li se slušně, nemohou za to děti, ale rodiče, kteří je řádně nevychovali. Nevychovaní rodiče nepatří do kavárny.

Proč to bylo třeba zmínit? Dnes je běžnější potkat v kavárně či v restauraci rodiny s rozjívenými dětmi, které patlají zmrzlinu po ubrusech, než staré dámy a pány. Je třeba jim dát najevo, že dříve to bývalo jinak. Takže, jestli snad doma od dětí či vnuků uslyšíme větu "dědo, ty jdeš zase do hospody", vysvětleme jim, že děda i babička do té hospody rozhodně patří více než oni, holobrádci.

restaurace životní postoj
Autor: Redakce i60
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Ano senioři patří do společenského života, do kaváren, vyjít ze své ulity a najít společnou řeč je moc důležité pro život. Vždyť vlídné slovo činí zázraky a den je úplně jiný, když je komunikativní. Starší lidé opravdu snadněji navazují řeč, pozdraví se, prohodí několik vět, zřeba i při výšlapech, mladí jdou jak truhlíci bez pozdravu, tedy většinou.
Zdenka Jírová
Líbí se mi zmínka o vtipné podnikatelce s krámkem, kam rádi chodí senioři si popovídat. Já nejsem zrovna kavárenský typ, pro mne je návštěva restaurace spíš vyvrcholením nějaké rodinné oslavy nebo v létě chodíme s přítelkyněmi na zmrzlinu na "zahrádku". Mám přítelkyň několik, řadu desítek let se známe z práce nebo ze školy, pořídily jsme si všechny stejného operátora na mobilu a denně si voláme a umlouváme společná setkání. Když je hezky, chodíme na procházku do naší skvělé Zámecké zahrady, za špatných podmínek se sejdeme u některé doma. Večery trávím částečně u telky a hlavně na netu na i60. Ráda čtu články svých kolegů a občas mě to inspiruje k napsání svého článku. Nejsem sama, mám dvě kočičky a rozhodně se nenudím. Ani všechno nestíhám. Teď tu mám malého vnoučka, musím vymýšlet pro něho program, aby se nenudil. Člověk musí pro to, aby nebyl osamocený něco udělat, hlavně vyjít ven mezi lidi.
Květoslava HOUDKOVÁ
Do normální restaurace na normální oběd si klidně zajdu - dám si i malé pivo. ( Je to lepší, než "smažený polystyrén" u McDonalds apod. a pokud člověk nemá mít za chvíli hlad, vyjde tam cena jako za oběd). A mám i tipy, kam asi zajdu: Restaurace "Výtopna" Praha,Václavské nám. - objednané přiveze ke stolku vláček! Nová kavárna i s dalšími jídly je v ul. Na Poříčí (u zast. Bílá labuť) a pak i "Kočičí kavárnu" (v poledne mají i polévky) - jedna je na Žižkově, další v Karlíně - společnost tu tvoří kočičky/kocourci z útulku (povoleno hygienou!) Trochu mne tam popožene obyč. zvědavost - bez nebezpečí, že by mně třeba otravoval nějaký "kocour".
Jarmila Komberec Jakubcová
Ráda se s kamarádkami scházím v různých kavárničkách kterých je u nás v Plzni dostatek.Máme vyhrazené dny v měsíci kdy se pravidelně se nás sejde i 8-10 . V létě to nás bývá méně protože některé jsme na dovolené nebo na chalupách.Mám partu kamarádek z bývalé práce, pak kamarádky ze školy a známé z práce v neziskovách.Skoro ani občas nestíhám.Ale je moc pěkné mít přátele a kamarády.Neumím si bez nich život ani představit.Jsem ale schopna si klidně sama zajít na kávu či dortík do restaurace a to jak u nás tak i v zahraničí.
Hana Rypáčková
Nejsem typ žen, které si nezajdou samy do restaurace. Když mám žízeň, zajdu si na jedno, na kávu do literární kavárny, na oběd.Restaurací se zahrádkou a hračkami pro děti je zde několik, do jedné například vůbec nesmí z toho důvodu psi. Že se podniky zaměřují na důchodce, je pochopitelné.Na malém náměstí mám oblíbenou kavárnu, kde dopoledne dávají důchodcům na kávu slevu a pes dostane piškoty a vodu v nerez soupravě.....
Alena Várošová
Neuznávám kavárny,kde můžete přijet i s kočárkem do kavárny.Máma si donese oběd z jídelny,protože nic neumí uvařit a co má potom chuděra nudiou dělat?.Za našich mladých let jsme děcka po kavárnách a hospodách netahaly..Malé nevychované děcka,které lítají,skákají botami po sedačkách a řvou po pozdních nočních hodin,podle mně do kavárny nepatří.Připojuji se k názoru paní Dagmar a paní Eleny. Jinak moc dobře napsaný člálnek. Šikovná a podnikavá paní prodavačka,že to tak skvěle vymyslela.Udělala to pro lidi a zároveň i pro sebe a má tržbu a návštěvnost.Chválím kdo umí,ten umí........kdo neumí čumí.
Elena Valeriánová
Jani, to máte pravdu. Ale není to jen u nás. Na procházce kolem jezera v Bratislavě situace jak vyšitá: dva kočárky odstavené na cestičce malýma rukama je jistil asi tříletý kluk "mama poď" a tři maminy u stánku do sebe zrovna obracely velké panáky. No jo, holt tomtuo fakt nerozumím.
Jana Šenbergerová
Naši restauratéři mají většinou zahrádku pro děti, a to docele přitažlivou. U všech je pískoviště, prolézačky a jiné atrakce, ohniště. U jedné dokonce nafukovací hrad. Na tom bych neviděla nic špatného, pokud se tam rodiče zastaví uhasit žízeň, jenže někteří tam tráví s dětmi celé dny. Nemyslím, že by šlo o prostředí vhodné pro děti. Vídají tam leccos. Mámy kouří a pijí alkohol. Co si asi takové dítě odnese do života?
Marie Novotná
Není restaurace jako restaurace.V některých si stálý štamgasti ,,léčí" rodinné problémy ve společnosti dostatečného množství alkoholu,někdy i se sobě rovnými.Také intimno některých podniků(bez oken v suterému,nebo jinde úmylsně zakrytými okny) vyhovuje jedincům v jejich ,,rozjímání" s alkoholem.To pak přejde na intimitu(milenci apod.)chuť.Kavárny a posezení v zahrádkách pod slunečníkem na klidných zonách je určitě dobré k posezení.Moje vnoučata se mnou odmítají chodit do města.Stále někoho zdravím a zastavuji se,povídám-spěchám a stejně nic nestíhám :-) Sama do těchto podniků nechodím,ale s kamarádkami je to jiné.
Hana Práglová
Do kavárny či restaurace jen tak,na pivo nebo dořešení problému,chodívám s manželem.Když není několik dnů doma,protože třeba dělá společnost několik km vzdáleným vnoučatům,nechodila jsem nikam.Teď je to jiné.Po několika měsíčních skoro každodenních návštěvách u maminky v neocnici,nejsem schopna jít domů,kde nikdo není a potřebuji se odreagovat.Koukla jsem do zahradní restaurace,uviděla pár známých tváří,přisedla si a už to tak zůstalo.Pokaždé,když nakouknu a jsou tam,vždy mi dělají vedle sebe místo a jsem tomu velice ráda. V malém areálu je i houpačka,pískoviště, občas venku hraje zdarma i živá hudba,takže mladí i staří jsou spokojeni.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 52. týden

U tradic zůstaneme i na přelomu roku 2024 a 2025. Kvízové otázky tohoto týdne se budou týkat tradic novoročních.