Jeli jsme jen o pár hodin dříve.
Pak přišla železniční katastrofa

Malá oprava.V neděli ráno 25.června,chybka se vloudila,omlouvám se.

Něco k této tragédii,která,ač se stala daleko,od místa kde bydlím,mne přesto zasáhla. Na Silvestra roku 1994 jsme seděli s manželkou v místní hospůdce,což je u nás zvykem.V průběhu večera si k nám přisedla dvě děvčata,jinde nebylo místo.Jedna z nich je dcerkou mého spolupracovníka,znali jsme se s tedy dali do řeči.Děvčata záhy odešla a zakrátko i my.V neděli ráno spolupracovník,táta jedné z oněch dívek povídá,jaké měla holka štěstí,že ji nikam nepustil.Co se stalo,ptám se ho.Ale chtěla jet na zábavu až kamsi za Poličku,ale jejich vlak se srazil s jiným a skoro všichni zemřeli.I ta druhá dívka,která s námi v té hospodě na Silvestra seděla.A tak se můj život tak nějak osudově propletl s osudem dívky,která tak tragicky v mladém věku zemřela.A přesto,že pro mne neznámou zůstala,čtyřiadvacátého června,každým rokem zapaluji svíčku.Nejen za ni,ale za všechny,kteří tu červnovou sobotu přišli o život.Čest jejich památce.

Hrozné neštěstí,nikdo nevíme co na nás za zatáčkou čeká...

MIlá Vando, díky za dobrá slova,připominka nehody z mé strany je také proto, že ve vlaku byli tehdy převážně mladí lidé.

Výrokem, že si na tuto nehodu nevzpomínám, jsem Vaše vylíčení, paní Vladko, rozhodně nemínila nijak zpochybnit. Naopak jsem ráda, že o této tragédii teď něco vím, nejen z faktického hlediska, ale protože mě zajímají i lidské osudy a ty nadpozemské náhody-nenáhody. A samozřejmě si vždy určitou událost pamatuje a prožívá ji nejvíc ten, kdo je s ní spjat osobně.

Vladko, když čtu Váš článek, mrazí mne.... Co a kdo rozhoduje o našem osudu? Jak málo by asi stačilo, aby se tragédie nestala....jak málo by stačilo, aby člověk do vlaku nenastoupil, nastoupil či vystoupil... Jak málo by stačilo, aby byly následky asi ještě tragičtější....koho se tato tragédie jakkoli týká, nemůže zapomenout....i já pokládám k pomníku s Vámi malou kytičku, Vladko.

Dobrý den, zda si někdo vzpomíná, nebo ne, nemohu posoudit,dovolila jsem si popsat jednu z nejtragičtějších železničnich nehod po r. 1989. Kraj tam důvěrně znám.

Zuzko, jsi správná archivářka.Nehod bylo víc.Zdena zahynula při srážce s nákladním vlakem v r. 2011 v zimě.Jediná mrtvá.

Na Vámi popsanou vážnou nehodu si nějak nevzpomínám. Ale jak se zmiňuje Hanka o srážce u Vodňan, tak my jsme se sestrou byly velmi blízko železničního neštěstí, srážky dvou vlaků, u Vodňan. To bylo v létě před pár lety, jely jsme z chalupy v Týně na výlet do Vodňan. Tehdy byla výluka na trati z ČBud. do Plzně a vlaky měly zpoždění. Osobní vlak na Volary na ten zpožděný čekal a z výchozí stanice v Číčenicích vyjel později. S protijedoucím vlakem od Volar, Prachatic, se měl normálně míjet někde ve stanici. Ale při tom zpoždění se dostal teprve za Vodňany a někdo nezodpovědný ten vlak v protisměru normálně pustil dál, jako kdyby se už ve stanici minuly. Tam je jen jedna kolej. A u výjezdu z lesa se ty vlaky srazily. My jsme, nic netušíce, pět minut před nehodou, čekaly o pár set metrů dál ve Vodňanech na ten vlak, který už nedojel, abychom se vrátily do Týna. Ačkoliv to byly motoráky a nejely moc rychle, jeden vůz vykolejil, zřítil se z trati a byly ztráty na životech.

Velmi smutné...Před několika lety se srazil vlak a osobním autem u Vodňan.Dozvídali jsme se o tom od sousedů.Prý jen jedna mrtvá žena...Nevěnovali jsme tomu patřičnou pozornost, dokud jsme se nedozvěděli, že to byla blízká osoba. Nejlepší životní kamarádka mé sestry. To s námi otřáslo...Proč ona? Asi to tak bývá.