Poprvé vlakem do Turecka

pro Alenku Vávrovou. S tím mládím to není tak úplná pravda. P.

Chtěl bych jen říci,že zrovna mldaí jsme nebyli. 55 je už trošku za zenitem mládí. Je fakt,že nikdy jsme nepotřebovali žádné pohodlí. Ani by se nám to nelíbilo. Nejsme na luxus hotelů. Cestování vlakem bych nikdy nevyměnil za autobus nebo,nedej bože letadlo. Z vlaku je možné přece víc vidět z krajiny víc než z letadla. A proti autobusu se můžu kdykoliv zvednout,jít se projít,protahnout. A WC nemluvě. A ke krajinám,které jsme navštívili. Rumunsko je krásná zem na rozdíl Maďarska. Žebrotu ani v Rumunsku jsme nezažili,jen z počátku chudobu. Nejhorší z evropských států bylo vždy Bulharsko. Nepřívětivé,špinavé. I když špína italské Neapole se nedá srovnat. Ona samotná Itálie,kromě pobřeží není zrovna nějaký zázrak. Otlučené baráky, špína v ulicích. O Benátkách nemluvě. A tak mez krásné země počítám Švýcarsko,Norsko,Rumunsko. A samozřejmě rodná zem,moje vlast Čechy krásné,Čechy mé.

Čtu to moc ráda, také jsme cestovali hodně vlakem a z různých zemí různé poznatky.To Rumunsko je fakt nejhorší.A kolik vám bylo?Už si nedovedu představit přežívat nepohodlí.

Je obdivuhodné, kolik toho stihnete za jednu cestu navštívit, ale hlavně, jak dovedete dodatečně vše zpracovat. Zajímalo by mě, vůbec ne ve zlém, zda chodíte a vše si zapisujete, nebo si všechno tak výborně pamatujete. Protože to jsou skutečně neuvěřitelné detaily, to všechna čest.

Pane Petře, článek je sice dost dlouhý, ale čtivý a co vynechat? Docela Vám to dobrodružství závidím. Já jsem strašně toužila Pammukale vidět, ale nakonec mě při dovolené v Turecku odradila celodenní cesta ve vedru autobusem se zastávkami v kobercárnách a obchodem s kůží, které zaberou spoustu času. Tureckou ženu jsem poprosila, zda si ji mohu vyfotit, když v zahradě hotelu v tureckém sedu dělala jejich speciality a ona mi to dovolila a usmála se na mě. Někteří turisté nadávali, že je budí zpěv muezína, ale mně se to líbilo a spíš bych vnímala, že jsem o něco ošizená, kdyby tomu tak nebylo. Těším se na Váš další cestopis.

Obdivuji vaše cestování vlakem.Já raději dávám přednost letecké dopravě.Nejdelší cestu jsem podnikla v loni z Plzně do Popradu.Ležení v lehátkovém voze byla hrůza hrůz.3 patrové postele, já u stropu.Dostat se na lože a z něho slézt byl výkon srovnatelný s horolezcem.Nikdy v životě bych už takto necestovala.Myslela jsem, že to prostě nezvládnu ale zvládla.Zpáteční cestu jsem jela v sedě.

Také to čtu s obdivem, ale holt byli páni ještě mladí, odvaha jim nechyběla a ve dvou se to lépe táhne. Připomnělo mi to naši cestu vlakem (2x) na rekreaci do BLR. Na celní a pas. kontrolu v Ruse (hrubost) a Rumunsko (žebravé děti kolem vlaku) nemám hezké vzpomínky. Jinak proti Turecku nic nemám, je tam spousta památek a mnohý turista o něm píše pěkně. Ono vždy záleží na úhlu pohledu.

Pane Petře, bezva dobrodružství. Kdybych byla chlap, jedu s Vámi. Istanbul znám, byla jsem tam v roce 1984.

Obdivuji Vaše cestovatelské nadšení - mně už jen ze čtení článku přišlo zle! Do Turecka ani náhodou - ani vlakem, ani letecky - prostě tam být nemusím. Zlaté Česko !