Příprava na penzi, to je povinnost
FOTO: Ingimage

Příprava na penzi, to je povinnost

14. 4. 2021

Čtyřicet pět let. To je věk, kdy by se podle psychologů a gerontologů každý měl zamyslet, jak plánuje žít v důchodu. Na penzi se totiž je třeba připravit. Pak nebude šokem, ale tou nejlepší fází života.

„Měli bychom si uvědomit, že žádná předešlá generace netrávila v důchodu tak dlouhou dobu, jako nyní my,“ říká Tamara Tošnerová, psychiatrička a expertka na problémy lidí vyššího věku. „Dříve lidé umírali mnohem dříve a pokud se penze vůbec dožili, mnohdy v ní byli jen pár let. Teď je doba strávená v důchodu mnohem delší, navíc se do něj lidé dostávají v nesrovnatelně lepší psychické a fyzické kondici,“ vysvětluje.

Život v penzi přestal být dobou, od které lidé očekávali odpočinek, klid, nicnedělání. Začal být naopak časem, kdy si lidé chtějí takzvaně užívat. Strávit poslední fázi svého života co možno nejpříjemněji. Ne každému se to však podaří. Mnohdy si však za to můžeme sami. „Lidé zapomínají, že na penzi je dobré se připravit,“ připomíná psychiatrička.

Myslete na stáří včas

Padesátiletá Hana nedávno přemluvila svého o pět let staršího manžela, aby rekonstruovali koupelnu tak, aby byla bezbariérová a nový sprchový kout měl sedátko. Považoval to za zbytečné. „Došlo mi, že to musíme udělat, dokud vyděláváme a můžeme si to dovolit,“ říká Hana. Děti se jí smáli, že buduje koupelnu jako pro invalidy a považovali to za nesmysl, protože Hana i její muž jsou ve skvělé kondici, sportovci, lyžaři. A teď pozor. Letos v zimě si její muž zlomil nohu. Nemohl se na ni postavit čtyři měsíce, přišly další zdravotní komplikace. Nemít sprchový kout se sedátkem, madla u toalety a prostornou koupelnu, byl by jejich život mnohem těžší. „Najednou to ocenil. Poznal, jaké to je být nemocný, bezmocný, jako by starý,“ říká Hana.

Lékaři radí: Pokud je vám nad pětačtyřicet, zamyslete se nad tím, jestli by vám váš dosavadní byt vyhovoval, pokud byste najednou měli obtíže s chůzí. Bydlíte ve třetím patře bez výtahu? V místě, kde se nesnášíte se sousedy a od pomoci byste se tam nikoho nedočkali? Máte ve svém okolí přátele? Můžete tam parkovat auto tak, aby bylo blízko? Dostanete se rychle a snadno k hromadné dopravě? Jak daleko žijí vaše děti? Co když jednou budete potřebovat jejich pomoc?

To všechno jsou otázky, které, pokud na ně najdeme odpověď, mohou naši penzi jednou zpříjemnit.

Pozor, ať nezůstanete sami!

Sedmdesátiletá Zuzana zůstala nedávno sama v satelitním domku třicet kilometrů za Prahou. Dokud v něm žila s přítelem, byla to idyla. Často autem jezdili do Prahy za kulturou, muž měl hodně přátel, ti za nimi dojížděli grilovat na jejich krásnou zahradu. Přítel zemřel. Zuzana nezvládá zahradu udržovat, je slabá, má potíže se srdcem, sekačku prostě neutlačí, tahání konví s vodou ji zmáhá. Přátelé přestali jezdit. Už u nich není legrace, Zuzana si nemůže dovolit je hostit. A tak se na ni prostě vykašlali. „Uvízla jsem sama v satelitu plném mladých rodin, takže nemám okruh lidí, se kterými bych si povídala. Lituju, že jsme mnohem dříve domek neprodali a nepořídili si malý byt někde v Praze, abych byla více mezi lidmi. Uvažuju, že to udělám, ale děti mi to rozmlouvají. Zřejmě se těší, až dům zdědí a bojí se, že kdybych ho prodala a koupila si malý byt, zbytek peněz utratím. Ale začínám o tom silně uvažovat.“

A proč ne? Proč by si neměla penzi zpříjemnit tím, že si teď místo starostí se zahradou vyjede k moři? Důchod není doba, kterou by měl člověk přežít, ale prožít.

Pokud patříte do generace, pro kterou ještě příprava na penzi nebyla běžnou záležitostí, upozorněte na to aspoň své děti. Aby nebyly jednou překvapené, zklamané, zmatené. Ale třeba jednou budou běžné kurzy přípravy na důchod. Když už existují kurzy na všechny možné nesmysly, tyto by určitě byly mnohým ku prospěchu.

penze stárnutí
Hodnocení:
(4.3 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Vůbec mi nevadí, že mám dům tak, jak jsem si ho před čtyřiceti lety postavila, starý obývák, který jsem si když mi bylo 18 koupila. O tom můj život není. Měním pouze matrace, nefunkční přístroje za funkční a vůbec mi nevadí, jestli to má někdo jinak.
Jitka Caklová
Návrat k článkům staršího data mě baví, obzvláště pro porovnání v běhu času v penzi, při čtení svých příspěvků 14.4.2021 15:15, 14.4.2021 17:37,16.4.2021 11:29. Dnes je mi o "pouhé" dva roky víc a cítím se, jako by mi bylo o 20 míň. Je to tím, že jsem se na penzi nepřipravovala, jen jsem se na ní celý produktivní věk těšila a dnes si ji náležitě užívám.
Jindřich Berka
Myslím si, že lidé jsou v důchodu spokojení. Aspoň, co já slyším kolem sebe. příprava na důchod není něco neobvyklého. Když jdeme do divadla, do kina, k lékaři také se připravujeme. Jenže jsou lidé, kteří to odmítají a potom jsou v důchodu překvapení. Dělám 6 let v důchodu. Končím. Mám celý byt nový, koupelnu také se sedátkem, nový nábytek, nové dveře v celém bytě, nové elektrospotřebiče. Jen ženu jsem nevyměnil, protože je lepší než ty nové. Samozřejmě byt je můj. Věděl jsem, že na chatu či domek nebudu již brzy mít sílu. Také jezdíme na 4 dovolené a užíváme si. Jsem připravený, protože nepřipravených je plno podél silnic, jak praví přísloví. Jindra
Naděžda Špásová
Ve 45 letech mě ani nenapadlo myslet na stáří a důchod. Na stáří se nedá připravit, to přichází samo a plíživě a rozhodně nebudu říkat svým dětem, aby se připravovaly na stáří. To si musí prožít každý sám. :-(
Eva Kopecká
Pane Vrbo, tak pátek+vnoučata pro mě padá. Moje první a poslední vnouče bydlí tak blízko, že tohle nebude fungovat. Užila jsem si ho do sytosti od jednoho měsíce až do školních let. Stačilo vyběhnout patro a pěstičkou zabouchat...A běhalo se a bouchalo, i se samo otevřelo a uteklo mamině. Na víkendy a na prázdniny je se mnou na chalupě. Ovšem - už jsem to vymyslela. Udělám si pátky takové, že Z TÉ CHALUPY PO SPOLEČNÉM TÝDNU ODJEDU A NECHÁM HO TAM S RODIČI. Abych se po týdnu na zahradě a u plotny měla možnost zrekreovat na ten týden další. Tohle fungovat bude.
Martin Vrba
16.4.2021 02:28 Paní Evo Kopecká, skvělý postoj a já vám za to odpovím i na otázku (v závěru vašeho příspěvku), na co se těší průměrní ne moc nemocní důchodci, když nedůchodci se těší na víkend. Důchodci se těší v pátek už od 5 hodin ráno, stejně jako ti všichni pracující, také na víkend, na to že na sobotu a neděli přijedou vnoučata. Přemýšlí, co jim dobrého uvaří, upečou. A na co se těší důchodci kolem 17. hodiny v neděli? :) Že si pro vnoučata už přijedou každou chvíli rodiče a jejich rodiče se zase těší, až své děti přivezou zase v pátek k nám – k důchodcům a oni budou mít zase jen pár hodin jen pro sebe. :) (Ale v současné době se všichni těšíme, až budeme všichni naočkování, aby ten kolotoč návštěv - přivítání a loučení - mohl zase pokračovat!)
Jitka Caklová
Paní Evo K. výborně napsáno. Co jsem napsala 14.4.2021 15:15 stále platí. Jsem v důchodu sedmnáctý rok, užívám si všechno, co jsem si vybudovala. Těším se na každý nový den a je úplně jedno, zda bude slunečný, deštivý, nebo mrazivý. Každý bude takový, jaký si ho udělám a ne jaký mi ho udělá někdo jiný.
Eva Kopecká
Nikdy nelze být dostatečně připraven na to, co přinese život. Když mírně odběhnu od tématu, má cenu si utrhovat od pusy, abych měla pro děti školou povinné takzvanou výbavu? Cejchy, ručníky, atd, když za x let, až vylétnou z hnízda, řeknou, my to nechceme? Má efekt mít ve skříni tašku, připravenou pro všechny případy (požár v domě, nástup do nemocnice)? Má smysl plánovat při vstupu do manželství, ke kterým rodičům se půjde bydlet v případě jejich stáří, když se mi ještě v dobách malých potomků muž zakouká do kolegyně a odejde za hlasem srdce? Co kdy má člověk v životě jistého. Vlastně ani ten termín odchodu do penze ne. Všechno, co si myslíme, že zůstane tak, se klidně může změnit během krátké doby. A my to neovlivníme. V mnohém, co se nás týká, rozhodují jiní. Měli bychom se ve všech směrech zabývat jen tím, co skutečně můžeme ovlivnit. Jasně, že tak trochu být připraven na změny je dobré. Nemůžu přece čekat, že něco dopadne tak, jak chci. Dobrá příprava na práci je škola a přístup k praxi, dobrá příprava na manželství je výchova a původní rodina, dobrá příprava na důchod je způsob života před ním. Pokud budu manželka, spolehnutá na to, že vše zařizuje, o všem rozhoduje manžel, budu v případě jeho odchodu nemožná se popasovat se vším zásadním. Budu-li jako žena podnikatele v domácnosti vyměněna za mladší model, čekají mě taky nejspíš zajímavé časy. Nebudu-li řešit vlastní bydlení s tím, že pronájem se vždycky nějak poplatí, může se mi stát, že z vyměřené sumy zaplatím jednou skutečně jen tu střechu nad hlavou....je dobré stát nohama na zemi napevno a ne někde balancovat a spoléhat na příznivé okolnosti, solidnost a vstřícnost druhých, na to, že nějak bylo, nějak bude. Důchod nás čeká všechny, kdo se ho dožijeme. Bydlím ve svém? Plus pro mě. Vím si rady s běžnými záležitostmi, které patří ke každodennímu provozu domácnosti, zahrady, chaty, auta? Další body k dobru. Mám nějaké známé, koníčky, umím se zabavit sama? Jedině dobře. Umím hospodařit? Dokázala jsem si včas pořídit takové spotřebiče, které mi budou fungovat, až nebudu mít na koupi nových? A tak dál...Když někdy mezi lidmi vidím člověka, který tím životem tak nějak proplul s tím, že toho moc neřešil, nestačím se divit. Práce s přestávkami na pracáku, prokládaná neschopenkami, kdykoli byla příležitost, nezájem o to, mít aspoň vlastní garsonku, vyhledávání pochybných známostí s cílem něco pro sebe urvat, což mívá v plánu i protějšek, takže se napálí navzájem a oba prodělají, nulové vztahy a kontakty v původní rodině, pro nikoho nic nedělám a ani nevím, co dělají oni. Výsledkem je důchodce, důchodkyně, kteří to klepou od důchodu k důchodu, zrovna tak, jako žili od výplaty k výplatě. Lednička, pračka dosluhuje, domácí zvyšuje nájem, každý měsíc se řeší základní potřeby, perspektiva nula. Jestliže jsem si dala tu práci a pořídila si vlastní bydlení, vychovala pořádně děti, nebydlím na samotě ani v domě bez výtahu, mám dostupnou dopravu, doktora, nákup základního poblíž, mám aspoň nějakou finanční rezervu, bavila mě práce, něco tam za sebou nechám užitečného, jistě mě nečekaji v důchodu dlouhé nudné dny. Ráno snídaně, poté TV seriály, nadávání na svět, čekání na večerní zprávy, a pořád dokola. Být připraven na důchod není o tom, mít nasysleno. Být připraven na důchod u mě znamená zúročit to, jak jsem až doposud žila. Je to jako když člověk sní kvalitní oběd. Pak mu je po něm dobře. Když se nesmyslně nacpe, není to dobře. Když oběd vynechá, také ne. Když sní, co nesmí, tím hůř. Být připraven na důchod je jako vstát do práce po noci. Ta noc může být proflámovaná. Může být probdělá. A nebo může být taková, jaká mi prospěje. Kvalitní spánek, řádný odpočinek. Jak to tak vidím dneska, jsem zvědavá, jak vstanu. Jako dosud pracující....se těším na pátek. Na co se těší důchodci, kteří mají pátek, kdy si vzpomenou.....?
Vladimír Mrázek
Výstižně problematiku shrnula paní Znamenáčková. Hlídat si zdraví, postarat se o střechu nad hlavou a určitý finanční polštář pro doby příští by měl člověk celoživotně. Nemá to však vždy ve vlastních rukou. Proto plánovat jen krátkodobě.
Daniela Řeřichová
Na penzi jsem se nijak nepřipravovala, s mírným zdravotním omezením žiji stejně aktivně jako předtím. Řeším věci operativně a průběžně, jak je život přináší.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?