Příprava na penzi, to je povinnost

Na důchod se ještě nepřipravuji. Myslím, že ta nejlepší strategie je - hýbat se, jíst zdravě, myslet mladě a mít super partnera. Bylo mi letos 72 a těším se na dny příští. I když vím, že v okamžiku může být všechno jinak. Netrápí mě to, protože i miliardáři jsou na tom stejně.

Zaujal mne ten příběh sedmdesátileté Zuzany, která zůstala v satelitním domku sama. Babi na Slovensku zůstala taky sama. Mohli jsme ji navštěvovat tak dvakrát do roka. Její vrstevníci v sousedství postupně zemřeli a domky zdědili mladí, nebo si je koupili. No a babi už sama nebyla. Postupem času jak se poznávali tak udělali branky mezi pozemky. Děti sousedů měly ,,babičku" a babička získala ,,vnoučata." Hlídala je, když bylo potřeba, pekla jim na což třeba maminy neměly čas. A naopak, když babi potřebovala s něčím pomoci na domě, zahradě nebo větším nákupem tak zase pomohli chlapi ze sousedství. V podstatě to podobně funguje i u nás na vsi, kde jsme taky všichni ,,strejdové", ,,tety" či ,,babičky." Ale asi to závisí na vzájemných vztazích.

Jen jednu humornou připomínku :"až budou přidávat důchodcům, první se ozve paní Pekarová :" a co zbyde na nás "... Tohle by nás asi, v jejím věku nenapadlo.

Ráda bych viděla kdo ve 45 letech myslí na důchod.

Je zbytečné dělat nějaké plány, když stejně stačí hodina a všechno je jinak. Všechny představy o důchodu jsem stejně musela překopat a přizpůsobit se okolnostem. Ono na úsloví "jestli chceš pobavit boha, řekni mu své plány" opravdu něco je.

Zdravím všechny "diskutující". Příspěvky pouze pročítám, ale nyní mi to nedá. Článek se mi libí a pokud jsem dobře četla, není o tom jak se připravovali na důchod současní důchodci. Je mi 73 a rovněž jsem se nijak předem nepřipravovala. Důchod byl jistý a upravit si bydlení šlo v případě potřeby i "za pochodu".Dnešní mladí nemají ani tu jistotu, že důchod dostanou. A k tomu si myslím, směroval i článek. Měli by si na důchod alespoň minimálně šetřit a pamatovat na "zadní kolečka".I oni, jako kdysi my, si myslí že v 50 "si hodí mašli" , nebo že důchodu se nedožijí.

Každá doba má své hezké a stinné stránky. Co bude v,, kurzu", až budou děti v důchodu? Tak to nikdo neví a rady z minulých let (našich)???

Vždycky jsme si s manželem plánovali, že si budeme zaslouženě užívat výletů, kultury, vnoučat, rodiny a kamarádů. Bylo mi 54 let, když zemřel. Odešla jsem do důchodu, když mi bylo 62 let, ale v práci měli potíž za mně sehnat náhradu. Tak jsem slíbila, že zůstanu ještě chvíli, než se to vyřeší. Přišla pandemie a jsem v té práci pořád. ☺A asi je to dobře, protože bych v dnešní situaci mohla jen koukat z okna a být z toho v depresi. Uvidíme, snad už brzy bude líp.

Takhle jsem o důchodu nepřemýšlel. I když jsme poloviční osmdesátníci zatím vše zvládáme. Ovšem pokud někdo z nás onemocní, jedno kdo, může být problém. Díky za připomenutí, že taky stárneme.

Na důchod jsem se nepřipravoval, protože když jsem v 25 sledoval lidi kolem sebe, kterým bylo přes 40, tak jsem byl pevně rozhodnutý, že se raději už v 35 zastřelím, abych ty mladé pak neotravoval. Pak jsem k tomu ztatil odvahu, ale svůj smysl pro humor jsem si zachoval z těch mladých let, ale k těm starým lidem – ke svým vrstevníkům jsem se nenaučil přilnout. Oni se častují jen z povinnosti větou „Vypadáš skvěle“ (píšeš skvěle), aby dostali na oplátku stejnou lež, a spíše si rozumím s mladšími lidmi, kterým prý dávám příkladem perspektivu, že to nemusí být na to zastřelení, i když už prý vypadám jako týden po smrti v nevětrané místnosti. :)