Příprava na penzi, to je povinnost
FOTO: Ingimage

Příprava na penzi, to je povinnost

14. 4. 2021

Čtyřicet pět let. To je věk, kdy by se podle psychologů a gerontologů každý měl zamyslet, jak plánuje žít v důchodu. Na penzi se totiž je třeba připravit. Pak nebude šokem, ale tou nejlepší fází života.

„Měli bychom si uvědomit, že žádná předešlá generace netrávila v důchodu tak dlouhou dobu, jako nyní my,“ říká Tamara Tošnerová, psychiatrička a expertka na problémy lidí vyššího věku. „Dříve lidé umírali mnohem dříve a pokud se penze vůbec dožili, mnohdy v ní byli jen pár let. Teď je doba strávená v důchodu mnohem delší, navíc se do něj lidé dostávají v nesrovnatelně lepší psychické a fyzické kondici,“ vysvětluje.

Život v penzi přestal být dobou, od které lidé očekávali odpočinek, klid, nicnedělání. Začal být naopak časem, kdy si lidé chtějí takzvaně užívat. Strávit poslední fázi svého života co možno nejpříjemněji. Ne každému se to však podaří. Mnohdy si však za to můžeme sami. „Lidé zapomínají, že na penzi je dobré se připravit,“ připomíná psychiatrička.

Myslete na stáří včas

Padesátiletá Hana nedávno přemluvila svého o pět let staršího manžela, aby rekonstruovali koupelnu tak, aby byla bezbariérová a nový sprchový kout měl sedátko. Považoval to za zbytečné. „Došlo mi, že to musíme udělat, dokud vyděláváme a můžeme si to dovolit,“ říká Hana. Děti se jí smáli, že buduje koupelnu jako pro invalidy a považovali to za nesmysl, protože Hana i její muž jsou ve skvělé kondici, sportovci, lyžaři. A teď pozor. Letos v zimě si její muž zlomil nohu. Nemohl se na ni postavit čtyři měsíce, přišly další zdravotní komplikace. Nemít sprchový kout se sedátkem, madla u toalety a prostornou koupelnu, byl by jejich život mnohem těžší. „Najednou to ocenil. Poznal, jaké to je být nemocný, bezmocný, jako by starý,“ říká Hana.

Lékaři radí: Pokud je vám nad pětačtyřicet, zamyslete se nad tím, jestli by vám váš dosavadní byt vyhovoval, pokud byste najednou měli obtíže s chůzí. Bydlíte ve třetím patře bez výtahu? V místě, kde se nesnášíte se sousedy a od pomoci byste se tam nikoho nedočkali? Máte ve svém okolí přátele? Můžete tam parkovat auto tak, aby bylo blízko? Dostanete se rychle a snadno k hromadné dopravě? Jak daleko žijí vaše děti? Co když jednou budete potřebovat jejich pomoc?

To všechno jsou otázky, které, pokud na ně najdeme odpověď, mohou naši penzi jednou zpříjemnit.

Pozor, ať nezůstanete sami!

Sedmdesátiletá Zuzana zůstala nedávno sama v satelitním domku třicet kilometrů za Prahou. Dokud v něm žila s přítelem, byla to idyla. Často autem jezdili do Prahy za kulturou, muž měl hodně přátel, ti za nimi dojížděli grilovat na jejich krásnou zahradu. Přítel zemřel. Zuzana nezvládá zahradu udržovat, je slabá, má potíže se srdcem, sekačku prostě neutlačí, tahání konví s vodou ji zmáhá. Přátelé přestali jezdit. Už u nich není legrace, Zuzana si nemůže dovolit je hostit. A tak se na ni prostě vykašlali. „Uvízla jsem sama v satelitu plném mladých rodin, takže nemám okruh lidí, se kterými bych si povídala. Lituju, že jsme mnohem dříve domek neprodali a nepořídili si malý byt někde v Praze, abych byla více mezi lidmi. Uvažuju, že to udělám, ale děti mi to rozmlouvají. Zřejmě se těší, až dům zdědí a bojí se, že kdybych ho prodala a koupila si malý byt, zbytek peněz utratím. Ale začínám o tom silně uvažovat.“

A proč ne? Proč by si neměla penzi zpříjemnit tím, že si teď místo starostí se zahradou vyjede k moři? Důchod není doba, kterou by měl člověk přežít, ale prožít.

Pokud patříte do generace, pro kterou ještě příprava na penzi nebyla běžnou záležitostí, upozorněte na to aspoň své děti. Aby nebyly jednou překvapené, zklamané, zmatené. Ale třeba jednou budou běžné kurzy přípravy na důchod. Když už existují kurzy na všechny možné nesmysly, tyto by určitě byly mnohým ku prospěchu.

penze stárnutí
Hodnocení:
(4.3 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Rostislav Mraček
Na důchod jsem se nijak nepřipravoval, natožpak od pětačtyřiceti! A zvládám jej bezvadně. Že mám prodat dům, abych viděl Thajsko, Maroko nebo Vídeň? Vždyť to vidět nemusím. Že se mohu přestěhovat do přízemí, kde mám volný byt? Já, osel, jsem ještě pyšný na to, že i třicetkrát za den zvládnu vyjít do patra! Že mne dostihne stáří a nemoci? To jistě. Až to přijde, bude to tu. Nechci to myslet třicet let!
Jitka Caklová
V důchodu jsem sedmnáctým rokem. Koupelnu na "invalidní" jsem chtěla předělat před dvanácti lety, když manžel začínal marodit. Dnes jsem ráda, že jsme to neudělali. Pohodlím se člověk zbavuje potřebné pohyblivosti, nebo alespoň snažení-se o ni. K vaně jsme instalovali madlo, na vanu sedátko a vše je ok. Ve sprchovém koutě bych si s pomocí neporadila tak, jak si poradím při sprchování ve vaně. A pokud je člověk úplně nepohyblivý, pak je mu úplně jedno, zda má v koupelně sprchový kout, nebo vanu. K čemu by mi byla zrekonstuovaná koupelna, když mě může zítra klepnout pepka a já ji nikdy neuvidím.
Danka Rotyková
Já si odchod do důchodu představovala moc hezky, ve dvou. Plánů jsem měla moc. V 53 letech se mi ta pohádka zbortila, přesto jsem cca v 62 šla do důchodu s tím, že to statečně zvládnu. Po 2 letech přišla pandemie. Nebýt mého syna nevím, jak bych to zvládla. Takže nevím, zda je dobré o všem dopředu přemýšlet a připravovat se na změnu. Někdy život s člověkem zamává tak, že tomu nejde uvěřit.
Marie Měchurová
U nás je to naopak. Byt v paneláku jsme prodali a už si 16 roků užíváme malý domeček pod lesem. Jezdí k nám autobus, pojízdná prodejna, máme malou zahrádku. V důchodu je prima.
Hana Čadová
Na žádný důchod jsem se nepřipravovala. Moje maminka odcházela do důchodu v 55 letech - 2 děti. Dožila se krásných 90 let. Já 2 děti, odchod do důchodu v 59 letech. Ročníky 70 půjdou do důchodu až jim bude 65 nebo 66 roků.
Hana Řezáčová
Jejda, článek tady byl už dřív, tak po poledni - byly tam už i diskuze před paní Caklovou15:15, i já jsem přispěla, proto to vím, a nějak to zmizelo ... Asi nějaký šotek :-)
Jitka Caklová
Na penzi jsem se vůbec nepřipravovala, jen jsem se na ni těšila. Nakonec jsem v důchodu skončila téměř ze dne na den a nemohu říci, ze bych byla něčím překvapená, z něčeho zklamaná a už vůbec ne zmatená. Důchodový věk beru jako nádhernou odměnu za svoje celoživotní dílo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.