Z mého života (1.díl):
Poděkování babičce

Z mého života (1.díl):
Poděkování babičce

27. 5. 2015

Naše babička byla úžasně vitální až do pozdního stáří. I ve svých 95 letech sledovala denně Televizní noviny. Hlasitě přitom nadávala na komunisty - dokud nešla spát. Jenže říkala každý večer stejnými slovy pořád totéž, až se to nedalo poslouchat.. a tak mě vlastně babička přivedla k četbě. Nakonec jsem si jako dítě tajně četl i pod peřinou s baterkou. Od té doby knížky miluji. Děkuji, babičko.

Přes den byla babička většinou aktivní i v kuchyni. Moje maminka si s ní nevěděla rady. Babička pořád tvrdila, že tu polévku je třeba ještě osolit. Pokaždé, jakmile se maminka z kuchyně vzdálila, tak ji také znovu osolila. A nejen polévku. No jo, tak se stalo, že jsem si oblíbil sůl. Jako takovou, kterou líže jelen. Tím se i vysvětlují mé celoživotní sklony k tloustnutí. Protože, jak známo, sůl váže vodu v těle. A proč jsem tomu rád? No přece proto, že mi to zatraceně chutná! Děkuji, babičko.

Mám z druhého manželství matky bratra Mílu, mladšího o 13 let a 13 dnů. V jeho první třídě ZŠ musela maminka do školy. Žáci měli vyjmenovat zdravé a nezdravé nápoje. Míla zařadil do zdravých nápojů rum. Babička si totiž vždy dávala lžičku rumu do čaje – s komentářem, že je to zdravé. To se ovšem paní učitelce nelíbilo.

Ovšem mezi nezdravé nápoje zařadil Miloušek i vodu, naftu a benzin. Ptal jsem se ho, „proč vodu?" Míla: „Babička řekla, že voda z kohoutku je samá chemie a nemá se pít." Brácho, co je to ta chemie? ....Zkuste to vysvětlit šestiletému bráškovi....A za co vděčím babičce? Od té doby si pamatuji jak nezdravý je benzin, a nedávám si ho ani po lžičkách do čaje. Naftu jsem také vyloučil. Děkuji, babičko.

Jednoho dne se babička v kuchyni vůbec neobjevila. Tvářila se vážně a pořád si něco psala. Nějaká čísla. Zeptal jsem se jí: „Babi, co si to pořád počítáte?" (Babičce se vykalo). A babička povídá: „ No, je to možný, že už je mi 300 let?"

Což mi připomíná můj první rok učitelování na stavební průmyslovce. Mým partnerem, který mi asistoval při „Cvičení z pozemního stavitelství" (projektování budov), byl starý pán, přesluhující důchodce  Ing. Arch.Václav N. Když jsme spolu poprvé šli na hodinu, studentům jsem ho představil. Příště jsem mu zase dal přednost ve dveřích, on šel rovnou ke katedře a představil se sám. Před třetí hodinou mu na chodbě povídám: „Pane profesore, už Vás znají". On na to: „Jóó? Opravdu? A odkud?" Vejdeme do třídy a začne: „Jmenuji se Ing.Arch........"

Takže uznejte, přátelé, odešel jsem ze školy do důchodu v pravý čas! Pamětliv slov babičky jsem se rozhodl začít psát své vzpomínky dříve, než mi bude 300 let.

Hezky spinkejte, babi, děkuji.

Můj příběh rodina
Autor: Libor Farský
Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Miroslav Štorch
Díky za pěkný článek, který připomněl velmi důležité členy našich širších rodin. Někdo má babičky s dědečky daleko a někdo naopak třeba v jednom domě nebo i bytě. Jedna moje babička se dožila v plné svěžesti 91 let a měla klasickou zásadu - dodržovat v neděli důsledně odpočinek a dostatečný spánek. Sladila si čaj vždy medem místo cukrem a říkala ." Není to sice chutné, ale je to zdravé." Také jsem učil nějaký čas na stavební průmyslovce projektování v programu ArchiCad :-)
Hana Rypáčková
Ne, že by dědové nebyli důležití,ale babičky...To je kapitola sama pro sebe.Měla jsem prima babičky.A letos mi vnučka volala"" Babi maturitní práci jsem psala o tobě.""Ježíš.."Vykřikla jsem do mobilu."Nejvíc se dalo psát o tobě." ...Není to nakonec pěkné? Napsal jsi to báječně...Vtipně.
Dana Kolářová
To je hezké, že Vás babička přivedla k četbě a čtení s baterkou pod peřinou znám také moc dobře. :-) Knihy mě provází celý život jako potěšení i prací knihovnice. Děkuji za příjemnou vzpomínku.
Olga Štolbová
Ještě, že ty babičky byly, jsou a budou. Co asi o nás jednou napíší naše vnoučata....***** Libore, díky...
Zuzana Pivcová
Jednu babičku jsem vůbec nezažila a s druhou jsme si moc nerozuměly. Dělil nás veliký věkový rozdíl a její slabost pro syna, nikoliv pro dceru - mou maminku. Tehdy jsem to chápala dost jako křivdu. Libore, myslím, že máte určitě ještě v zásobě nějaké učitelské figurky a příběhy, sice tady už jednou byl týden na téma Škola, ale tohle téma jistě vždycky najde vděčné čtenáře.
Eva Mužíková
No vida, další příběh ze života. Libore, jen tak dát, už se těším na pokračování

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.