Z mého života (1.díl):
Poděkování babičce

Díky za pěkný článek, který připomněl velmi důležité členy našich širších rodin. Někdo má babičky s dědečky daleko a někdo naopak třeba v jednom domě nebo i bytě. Jedna moje babička se dožila v plné svěžesti 91 let a měla klasickou zásadu - dodržovat v neděli důsledně odpočinek a dostatečný spánek. Sladila si čaj vždy medem místo cukrem a říkala ." Není to sice chutné, ale je to zdravé." Také jsem učil nějaký čas na stavební průmyslovce projektování v programu ArchiCad :-)

Ne, že by dědové nebyli důležití,ale babičky...To je kapitola sama pro sebe.Měla jsem prima babičky.A letos mi vnučka volala"" Babi maturitní práci jsem psala o tobě.""Ježíš.."Vykřikla jsem do mobilu."Nejvíc se dalo psát o tobě." ...Není to nakonec pěkné? Napsal jsi to báječně...Vtipně.

To je hezké, že Vás babička přivedla k četbě a čtení s baterkou pod peřinou znám také moc dobře. :-) Knihy mě provází celý život jako potěšení i prací knihovnice. Děkuji za příjemnou vzpomínku.

Ještě, že ty babičky byly, jsou a budou. Co asi o nás jednou napíší naše vnoučata....***** Libore, díky...

Jednu babičku jsem vůbec nezažila a s druhou jsme si moc nerozuměly. Dělil nás veliký věkový rozdíl a její slabost pro syna, nikoliv pro dceru - mou maminku. Tehdy jsem to chápala dost jako křivdu. Libore, myslím, že máte určitě ještě v zásobě nějaké učitelské figurky a příběhy, sice tady už jednou byl týden na téma Škola, ale tohle téma jistě vždycky najde vděčné čtenáře.

No vida, další příběh ze života. Libore, jen tak dát, už se těším na pokračování