Při cestě z práce si poměrně často dopřávám tu lahůdku, že jezdím z Ruzyně do centra vlakem, ačkoliv se po prodloužení trasy A dostanu právě tak dobře autobusem a metrem. Ale osobní vlak má pro mě svůj půvab, připomínající letní výlety. Cesta je pohodlná a pohodová.
Vlak přijíždí na zastávku Praha-Ruzyně od Kladna a pokračuje až na Masarykovo nádraží. Můžu však vystoupit i o zastávku dříve, na poměrně opuštěném malém nádraží Praha-Bubny, o němž jsem donedávna ani nevěděla, že ještě funguje, a vyrazit pěšinou podél trati na nedalekou stanici metra C Vltavská. Odtud se pak již bez přestupování dostanu až domů na Jižní Město.
V okolí stanice metra, v zákoutích mezi zdmi a trávníky, skýtajícími takřka nekontrolované soukromí, se zdržují bezdomovci. Je jich tam celá parta, mladší i starší. Dosud jsem je zahlédla vždy jen z povzdálí. Posedávají po lavičkách, popíjejí, pospávají, baví se mezi sebou. Mají svůj vlastní svět.
Ale včera poprvé, co takto jezdím, pršelo, a tak se nastěhovali do průchodu, kterým musím ze směru od zastávky v Bubnech projít k metru. Byli natlačeni v průchodu pod střechou, posedávali, polehávali.... Došla jsem až téměř k průchodu a najednou se mě zmocnil nepříjemný pocit, jak mezi nimi projdu. Mám se vrátit? Trochu váhavě jsem přibrzdila. Vtom jeden, celkem ještě mladý, který stál vepředu a byl ke mně obrácen čelem, zavolal na nejbližšího v cestě: Udělej paní místo! A ten se otočil, viděl mě a hned ustoupil. I ostatní se bez poznámek rozestoupili, takže jsem mohla celkem pohodlně mezi nimi projít. Trochu rozpačitě jsem řekla: Děkuji, a pak jsem si uvědomila, že se na ně usmívám. Když už jsem byla na konci, ten jejich šéf za mnou náhle zavolal: Krásný den, paní!
Skoro jsem se zastyděla za svůj předchozí pocit a byla jsem ráda, že z mého projevu poznali, že jsou pro mě stále lidmi, které si neošklivím a nevyhýbám se jim. Nic po mně nechtěli a já jsem jim nic nedala. Vlastně jsme se jen chvilkově sešli na hraně lidství. A věřte tomu nebo ne, ten deštivý den se pro mě najednou viditelně rozjasnil.
Darujme občas úsměv, dík, milou větu nebo alespoň chvilku chápavého účastenství. Vždyť stačí tak málo a den je mnohem hezčí, i třeba bez přání: Krásný den!
Zavolal za mnou: Krásný den!
23. 5. 2015
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
Zoja Sedláčková
24.5.2015 15:33
Poprvé jsem viděla bezdomovce v roce 1991 v Holandsku. Bylo to těsně před Vánoci a pospávali v průchodech v lepenkových krabicích. Tehdy mne to dost šokovalo. A u nás si na to stále nemohu zvyknout i když část z nich si tento způsob života volí dobrovolně. Ale strach nebo odpor při pohledu na ně necítím. Jen lítost, že se mezi nimi objevují i mladí, skoro děti. Pokud jsem žila v Praze, kupovala jsem si pravidelně časopis Nový prostor, s prodejcem prohodila pár slov. Jeho prodejem si lidé bez domova mohou vydělat alespoň trochu peněz.
Alena Várošová
24.5.2015 14:54
Paní Zuzko,moc pěkné povídání ze součastného života při cestě do zaměstnání.Bezdomáči jsou taky jenom lidé,kteří se dostali na ulici svým a někdy taky i cizím přičiněním.U násjich moc nen.Vidívám jeden pár,který znám ze svého posledního zaměstnání.Moc pěkná a inteligntní žena,snad v mých letech a on už dědoušek s kufry,spávající někde ve výtahu na nádraží.Přes den se pohybují a sedí na lavičkách,nikoho neobtěžují, nežebrají,ani nikoho nezdraví.Je mi takových lidí,kteří spadnou až na dno moc líto.
Je vidět,že jsou ušmudlaní,zanedbaní a nemají se ani kde umýt. Někteří občané povídají,že chodí na faru,kde dostanou najíst a nechají je okoupat.
Smutný obrázek dnešní doby.
Lidmila Nejedlá
24.5.2015 14:26
Zuzko, není za co se stydět. Obavy jsou na místě. Divné je, že lidé co zůstanou na ulici jakoby neměli vůbec nikoho. Jsou zvláštní, apatičtí bez vůle, kromě krabicového vína a kuřiva, něco pro sebe udělat. Aby je mohl člověk soudit, musel by je a jejich pozadí znát. Pravda je, že stát pro ně nic nedělá, jako např. pro cikány.
Ingrid Hřebíčková
24.5.2015 14:19
Jednou jsem šla nakoupit do Albertu Na Můstku. Když jsem vycházela s nákupem v batohu, před prodejnou mě mladá dívka s vlčákem a malým psem žádala o peníze. Dala jsem jí peníze a vrátila se do Alberta. Nakoupila jsem konzervy pro psi a jí dala nějakou drobnost k jídlu. Už se nepamatuji, zda to byly bageta. Zašeptala pouze: "Vy jste se vrátila, abyste mně nakoupila?"....Jinak píšete velice hezky, tak krásně se to čte. Je v tom všechno: krása, poezie, lidskost, napětí...
Hana Rypáčková
24.5.2015 13:31
Úsměvy a pozdravení opravdu nebolí.Mnohdy jsou bezdomovci lépe naladěni a šťastnější než movití spoluobčané.
Eva Mužíková
24.5.2015 13:31
Zuzko, i já bych takto zareagovala. K těmto lidem se nechovám s odstupem, i když mne mnohdy při pohledu na jejich způsob " přežívání" mrazí.
Elena Valeriánová
24.5.2015 08:52
Zuzko, děkuji, za ten tvůj příběh. Všichni bychom měli pamatovat na "NIKDY SE NEPONIŽUJ, NIKDY SE NEPOVYŠUJ!"
Elena Valeriánová
24.5.2015 08:51
Navážu na Magdalenku svým příběhem. Nakupovali jsme s manželem v jednom supermarketu. A já měla tenkrát opravdu špatný den. Už ani nevím, co mě tak rozhodilo a nazlobilo. Přijedeme s vozíkem k autu a v tom bezdomovec "prosím vás nepůjčila byste mi dvě koruny?" "Ne, nepůjčila, nejsem banka." A můj pohled ho určitě v té chvíli poslal do horoucích pekel. Beze slova odešel a mně v tu chvíli bylo ještě hůř. Zastyděla jsem se. Vím, že nešlo o půjčku ani o ty dvě koruny. Vracím vozík a opodál stojícímu bezdomovci podávám desítku "ale to je moc" on na to. "Berte, to není půjčka, to je dárek," povídám rozpačitě. V tu chvíli vím, že na dně člověk může být razdva. Možná tu desítku proměnil v pivo, co já vím, ale čert to vem.
Zpět na homepage Zpět na článek
Doporučujeme
Články z Drbna.cz
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 49. týden
Staré české filmy a pohádky se minulý týden líbily, a tak v nich ještě budeme pokračovat i v tomto týdnu.
AKTUÁLNÍ ANKETA
Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?