Lituji

27. 5. 2015

Lituji květy,
které povadly,
lituji pravdu
mezi chapadly,
že místo vlání
vichr zaútočí
a milování
řeku nepřekročí.

Lituji slunce,
že se schovalo,
lituji všeho,
co se nestalo,
že budu sama
možná ještě více,
že neuhodneš
ani do třetice.

Lituji snění,
co se nenosí,
lituji, že mě
láska neprosí,
že budu čekat,
jak jen umí žena,
krepová růže
z pouti donesená.

Moje poezie

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jiří Libánský 29.5.2015 22:01

Větší cenu než vzácné věci mají vzácné chvíle. Nelitujte věcí. Důvodem k lítosti je pomíjivost krásných chvil. V Tvé básni to Zuzano je. V každé Tvé básni je kus moudrosti.

Jarmila Peerová 29.5.2015 18:20

Jak rada bych nekdy rekla to slovo " lituji ",kdyby byla nadeje,ze se vratim v case....Tva basen me Zuzko dojala,dalsi z Tvych krasnych a tak lidskych basni,,,,diky Ti za ni...

Marie Magdalena Klosová 28.5.2015 23:28

Já jsem se nějak odnaučila říkat slovo "lituji".Mnohokrát jsem se přistihla při tom,že vlastně nelituji ničeho.Nic bych nechtěla vracet,mělo to tak být,nechtěla bych žít jiný život s jinými peripetiemi.Vlastně jsem šťastný člověk.Tím neříkám,že všechny"pasáže"mého života byly pro mě šťastné.Zuzka svou básní otevřela možnosti k zamyšlení A to dobrá poezie umí !!! Díky mm

Soňa Prachfeldová 28.5.2015 22:18

Také někdy lituji svého chování k někomu, přiznám si to a opět občas přeženu. Opět nádherně popsané vnitřní pocity !

Jaroslava Handlová 28.5.2015 12:51

Někdy mohu mít důvod k lítosti nad něčím, co jsem měla udělat a neudělala vůbec, nebo "něco" jsem nevyjádřila úplně správně. Zuzko, Ty umíš dát lítost do tak obratných veršů! Byla by škoda, kdyby zde nebyly publikovány. To bych pak litovala, že mně něco opravdu schází.

Zuzana Pivcová 28.5.2015 10:10

To já se občas nezdráhám litovat, ne sebe, ale svého jednání, chování k někomu. Sice to už nejde vrátit zpět, ale věřím, že už samotné přiznání si vlastní viny v sobě nese zárodek odpuštění a nástup nové cesty. A zde šlo víc o pojetí "mrzí mě, škoda...".

VANDA Blaškovič 27.5.2015 22:16

Zuzano, slovo lituji nemám ráda. Snažím se chovat tak, abych ho nemusela používat. Ale je pravda, že právě v tomto okamžiku lituji, že lidé nečtou básně jako dřív a že není více žen se srdcem básníka, jako jsi Ty.

Olga Štolbová 27.5.2015 20:47

Také lituji některých věcí, které se staly a mnohokrát už jsem litovala věcí, které se nestaly. Ale možná, je správné, tak jak to je. Žijme přítomností, jinak to ani nejde. Zuzko, takhle krásně polemizovat s osudem dovedeš jen Ty. A je to moc krásné, díky...**********

Alena Tollarová 27.5.2015 20:09

Nádherné verše. Mám v srdci pár věcí, kterých nepřestanu litovat co živa budu ...

Jana Šenbergerová 27.5.2015 17:30

Zuzko, ty umíš tak krásně litovat. Já nelituji ničeho, co už je pryč, kromě iluzí, které jsem měla o "světlých zítřcích".

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek