Dohořela svíce,
tys zůstala sama,
těžká jsou, přetěžká
i ta krásná rána.
Vzdoruješ osudu,
však životní kára
se čím dál tím
tížeji táhne.
Nestačí bolavá duše,
na tělo tvé ničivá nemoc
zběsile tluče.
Hořká, přehořká
jsou už všechna rána.
Hlavu znovu zvedáš,
ty se jen tak nedáš,
padneš poprvé,
podruhé,
pak už to nepočítáš.
Sílu v sobě hledáš
začít znova
a mně už vlastně
chybí slova.
Jen šeptám, nevzdávej se...