Rodinný život kočky Zuzany

14. 5. 2015

Hodnocení:

(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Mužíková 16.5.2015 21:04

Zdeni, z Tvého příspěvku je cítit velká láska k těm Tvým chlupáčkům. Stále si říkám, kdo nemá možnost mít vedle sebe živého tvorečka, je o moc ochuzen.

Zuzana Pivcová 14.5.2015 21:03

Kočiček jsem zažila už hodně, dávno před těmi bytovými v Praze, ale že by se otec kocour staral o "výchovu" potomků, tak to ne. Zato prvorodička Babeta nás tehdy také chtěla mít u sebe a zůstala v kuchyni.

Michaela Přibová 14.5.2015 18:09

Moc hezký příběh oboustranné lásky. Děkuji.

Naděžda Špásová 14.5.2015 17:25

Hezký napsané a fotky jsou moc pěkné. Kočička je nádherná. Miluju kočky od dětství, i když u nás vládnou pejsci. Vyhovuje mi jejich komunikativnost. Kočičí nezávislost a svéráz jsou pověstné. Ale vždy, když mám možnost se s kočkou pomazlit, nikdy neodmítnu.

Zoja Sedláčková 14.5.2015 16:07

Také jsem se dvakrát stala porodní bábou našich koček. Ale nikdy se jim nelíbil porodní domeček, co jsem připravila. Našly si svoje místečko a tam mne mňoukáním dotáhly.

Zpět na homepage Zpět na článek

Z deníku britského šlechtice (1)

Jmenuji se Finn Dea Fėlés. Pro přátele Finn. Narodil jsem se, ač je to k nevíře, v české kotlině. V Liberci.

Zuzana Zajícová

Smutný a na konci přece jen veselý příběh kocoura Karla

Nad městem máme zahradu, kde se z čista jasna objevil kocour. Byl vykastrovaný a přítulný, a tak se…

Jaromír Šiša

Z deníku britského šlechtice (2)

Jsem Finn, britský kocourek. Mám modrou krev, modrá očička a jsem nejkrásnější na světě.

Zuzana Zajícová

Naše kočka

Naše Mňoučka, to je koučka. Vychovala koťata, dávala je za vrata. Balila je do slámy, schovávala…

Hana Novotná

Jsem cvok nebo nám tu straší?

První dny po odchodu pejska Ferdy jsem byla trochu ztracená. Chvíli to trvalo, než jsem si zvykla, že nemusím dveře do prádelny otevírat velmi opatrně, abych ho jimi neuhodila, že nemusím na schodech dávat pozor, kam zrovna šlapu – totiž na koho, hlídat otevřenou branku a bránu.

Libuše Křapová