Jarní fotopříběh: Hodně osobní
příběh, o který se chci podělit

3. 5. 2015

Hodnocení:

(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 29.5.2015 23:12

Paní Ludmilo, bylo to pro Vás smutné, i takové záležitosti musíme překonat, někdy se kácí zbytečně, někdy oprávněně, ať Vás dub nabíjí celoročně !

Zdenka Jírová 4.5.2015 22:09

Pro každý poražený strom pláču. Nemám ráda kácení stromů v lese, fyzicky mě to bolí. Rozumím proto vašemu smutku z pokácených smrků.

Dana Kolářová 4.5.2015 15:32

Smutný jarní fotopříběh, optimistické přivítání jara.

Hana Práglová 3.5.2015 21:19

Pohled na stromy mě ať chci nebo ne, mě nějak nabíjí.Pohled na pokácené stromy mě ničí.Nemohu se dívat ani na stromy,které musíme pokácet na vlastní zahrádce.Život je pro mne hrozně důležitý!!Rozumín ti!!!

Zuzana Pivcová 3.5.2015 20:38

Vzpomněla jsem si při Vašem článku na starý jasan, který nám stál v Týně za plotem domu. Když od nás někdejší Svazarm lacino vykoupil pozemek za plotem, vymohla si maminka, že se jasan nesmí porazit. Zůstal tam mnoho let po její smrti. Byla na něm budka, kam každoročně přilétali špačci. Porazili ho asi před 2 roky, že hrozil pád na garáže a listí a větvičky ucpávaly žlaby. Ale stejně mi v létě za plotem chybí. Byl nádherný a zdravý.

Jana Šenbergerová 3.5.2015 18:18

Dovedu si váš smutek živě představit. Také jsem několik nádherných stromů oplakala. Nemám ráda sídlištní mýtiny. Kácelo se však kvůli revitalizaci a byly vysazeny jiné stromy a jinde. Už se raduji z jiných stromů a vám přeji, ať se můžete ještě dlouho kochat pohledem na svůj dub.

Hana Rypáčková 3.5.2015 16:43

Taky je mi líto stromů...Ale dub mám nejraději...Ten naštěstí zůstal.

Zpět na homepage Zpět na článek