Marusha na Karlštejně

Helenko, asi bych ten nákup rozdala a vesele o Italce vyprávěla a taky o chrápajícím Italu..:))

Míšo, doufám, že jsi po jejich odjezdu zajela na Karlštejn do onoho obchůdku a jménem italky si ten její nákup vyzvedla :-) :-) :-)

Michaelo, po našem osobním poděbradském setkání, si Tě živě představuji, jak příhodu vyprávíš a bavím se tím víc. Ale jak bych se já sama vypořádala s takovou partou, tak to tedy nevím. Aspoň že konec dobrý, všechno dobré, ne?

Pane Farský, vidím, že jsme na stejné vlně. Já stejně tak miluji Český Krumlov jako Prahu. A úplně si dovedu vás s Australany představit. Výhoda u takových skupin je, stejně jako u pracovních setkáních je, že si uvědomíme, že skončí a už se neuvidíme. Takže proč se nervovat. Klídek! :))

Míšo, obdivuhodně jste se s těmi karikaturami Italů vypořádala. Mně stačilo pořádně naštvat, když jsem prováděl skupinku Australanů po nekrásnějších partiích Českého Krumlova. Vůbec nikdo mě neposlouchal, středověká perla je evidentně nezajímala. Muži s mobilem u ucha poslouchali přenos baseballového zápasu v Melbourne, ženy zíraly do výloh obchůdků a u hospod studovaly podrobně jídelní lístky před vstupy (naštěstí v angličtině, nicméně měly k nim i upřesňující otázky). Bylo to ze známosti, kontakt od mé sestřenice Čechoaustralanky. Přesto bych je byl nejraději nakopal do zadku, neboť Český Krumlov miluji téměř tak jako rodnou Prahu.

Děvčata, děkuji za milý komentář. Naďo, jsem to opravdu já. Poslední večer jsem vás už nezastihla. Ráda bych se byla rozloučila s vámi s cigaretkou. Tak vás teď dodatečně zdravím. Stejně jako vás všechny, děvčata.

Míšo, klobouk dolů. Tohle bylo na metál. Tenhle typ lidí přímo nesnáším. Máte můj obdiv za trpělivost. Já bych se asi neudržela. Průvodkyni bych dělat určitě nemohla. (Třeba si spolu dáme ještě někdy cigaretku, nebo to byla sestra?) V každém případě se mějte krásně obě.

Míšo, to je tedy někdy radost práce s takovýmí lidmi, ale určitě převažují lepší skupiny. A jak jsem Tě poznala, jsi klidná, tolerantní silná osobnost a práce Tě baví. Tak hodně příjemných lidiček přeji !

Práce průvodkyně turistů je určitě moc zajímavá, ale být při tom ještě psycholog a lékař, to je asi zabíračka a každý to nedovede. Věřím, Míšo, že zrovna Vy jste člověk na svém místě, ale i tak Vám podle Vašeho vyprávění není někdy co závidět. Já jsem si to mnohokrát vyzkoušela s individuálními návštěvníky archivu, taky pěkné dárečky! Skupinu bych nezvládla.