Sudičky

Když u mé kolébky krásná sudička stála,
tichounce štěstí a lásku přála.

Za ní přišla druhá s úsměvem na tváři,
človíčku milý vše v životě ať se ti podaří.

Třetí sudička do vínku zdraví a úspěch dala,
na čtvrtou sudičku nečekala.

Ta přišla sama nezvaná,
bezzubá zlá stařena.
Z jejích úst skřehotavá zloba zazněla
nemoci, slzy, bolest a trápení do kolébky nandala.

S věštbou tří sudiček jsem léta šťastně žila,
pak ale čtvrté sudičky se kletba vyplnila.