Davidovy americké zkušenosti

Je to moc zajímavé čtení.Pokud to bude na pokračování,ráda si počkám na další díl.Děkuji

No, jiná země, jiný mrav. Pěkně popsáno.

Davidovi cestování přeji i trošku závidím, protože my jsme tehdy nemohli, i když chtěli. Těším se na pokračování :-))

Už se těším na pokračování...

Ahoj Jiřinko, dobrý nápad. Davidovy zkušenosti mě zaujaly a pokračování bude určitě zajímavé, Také mám vnučku, která se vydala na rok do Austrálie, teď už je zase dávno doma a i její vyprávění by bývalo stálo za zveřejnění. Jen ať ti mladí jezdí do světa a vidí jak se žije jinde.

Také mám mezi známými lidi jejichž děti byly na rok na studiích v USA. Tak do Vánoc se jim strašně stýskalo a nemohly se dočkat, kdy už budou doma. A pak, když pobyt končil, už se jim domů tak moc nechtělo. Ale všichni byli ubytovaní v nějaké rodině, jednalo se o středoškoláky.

Mladým lidem nezávidím, naopak velice přeji, že mohou vyrážet do světa. Za sebe jsem ráda, že jsem jako němčinářka mohla jezdit alespoň často do NDR, hlavně na jazykové kurzy nebo jako doprovod se žáky na výměnu. Jazykově i společensky mi to hodně dalo a naučila jsem se spoléhat především na sebe a nebát se jezdit. David je příkladem dnešních mladých, kteří jsou zdravě sebevědomí a nároční. Nekoukají na všechno na Západě vyjeveně a s nekritickým obdivem. To se mi líbí. Pamatuji si, že kdysi byl v TV dokument o jednom našem středoškolákovi, který šel na rok do školy někde v USA. Byl tam mezi studenty na špici. Např. o matematice ale řekl, že u nás už to měli jako učivo v 8. třídě. Pak jsem zase slyšela dvě dívky v autobuse, spolužačky ze školy společného stravování, jedna se vrátila z USA, kde byla na práci někde v restauraci v Kalifornii a prorazila tam s českými obkládanými chlebíčky, takže jí vyhradili jeden den a hosté se tam sjížděli extra kvůli ní. Tak si myslím, že se naši mladí rozhodně v cizině nemají za co stydět a uchytí se. Davidovi to přeji a budu se těšit na další poznatky.