Anna - Maria

19. 4. 2015

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libor Farský 20.4.2015 22:35

To se nám to čte, když píšete s tak hezkým, optimismus budícím, pohledem !

Michaela Přibová 20.4.2015 22:17

Děkuji vám všem za milé řádky. To se mi to píše, když se vám moje články líbí :))) Bohužel také souhlasím s paní Pivcovou, že jsme se nenaučili úspěšné lidi vnímat jako inspiraci, ale mnozí při pohledu na ně pocítí nejistotu, v horším případě závist a agresivitu. A přitom jakoby ti lidé měli jen na růžích ustláno a tu dřinu ostatní nevidí. Škoda.

Růžena Antlová 20.4.2015 17:40

pěkný příběh !

Alena Várošová 20.4.2015 14:58

Pěkný, lidský ,příběh,moc hezky se četl Určitě zaujal.

Libuše Křapová 19.4.2015 20:40

Jsou různé lidské typy, umíš je popsat , Michaelo, a hezky lidsky, jejich dobré vlastnosti i jejich chyby. :-))

Zuzana Pivcová 19.4.2015 20:01

Je škoda, že zkušenosti nás naučily, že na lidi, kteří mají víc peněz, často pohlížíme s nedůvěrou a někdo i se závistí. Zvlášť v zahraničí ale nabyde řada lidí majetku opravdu poctivou a pernou prací. S cizími turisty mám zkušenosti, že pokud nemají omezené finance, dovedou si své cesty opravdu užít. A vůbec ne nějak nabubřele a rozhazovačně, ale s patřičným optimismem a chutí žít.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá