Vole, vole, dobrý den!

V mém okolí se tolik "volů" nepohybuje, za to "tý vado" slýchám často. Z puberťáččiny si to překládám jako " ty hovado", ale jistá si nejsem :-)). Je pravda,že slovník děvčat i chlapců se velmi přiblížil, chodí okolo nás ze školní jídelny, ale jak jsem stará tak by některá slovní spojení ze mne nevyrazili ani palicí. A to jsou děti prvního stupně základní školy. Je škoda, že rodný jazyk upadá do hrubostí, ale ještě horší je používání různých cizích výrazů, pochopím není-li české slovo ve stejném významu, ale to bohužel neplatí. Rozhodně bych nechtěla učit za žádné peníze, nejsem přívrženec tělesných trestů, ale leckdy by jedna přesně mířená předešla mnoha problémům.

A co! "my ass!" ,asshole -to docela zaznívá....

Kámo. Nebo taky VOLE.

Já také ne. Strávil jsem v Anglii 4 měsíce v r. 1968 a v ČB mám anglického přítele, který česky neumí. Dokud jsem nebyl v důchodu, scházeli jsme se občas v hospodě. Nikdy to nepoužil. Rozhodně to nebude "vycpávka", to bych byl musel zaregistrovat.

Já jsem ještě Hey Dude neslyšel. Tak jsem to zadal do překladače a ten mi vyplivl: Hej kámo.

Já jsem tedy v tomto směru nepolíbená, ale zeptala jsem se doufám na správném místě. Budete se možná divit, ale v angličtině se prý používá Dude, resp. Hey Dude!

Zuzko, máte bezva kolegu. Nevíte, jestli něco podobného existuje v němčině, angličtině nebo ruštině? A co ve francouzštině - kde je MMka?

Mně zase jednou vyprávěl kolega, že stál ve frontě a před ním mladíci a samý "vůl". Najednou jednomu upadla bankovka, jak si dával věci do zadní kapsy. Nepostřehl to. Kolega mu zaťukal na rameno a řekl: Promiňte, pane Vole, ale upadly Vám peníze. Kluk prý koukal jak puk, přece jen ho to dostalo.

Slyšela jsem tuto příhodu. Mistr vedl učně, měli ho rádi a uznávali ho. Jednou zase jednomu z nich něco vysvětloval, kluk kýval hlavou a řekl: "Dobře, vole." Mistr zakroutil hlavou a odpověděl: "Vole bys mi říkat nemusel." A kluk opět kývl hlavou a omluvně řekl: "Promiň, vole." A bylo vymalováno.

Libore, máte pravdu, už více generací. Můj osmiletý synek, před více než padesáti lety, po návratu z pionýrského tábora, při vyprávění "mámo, ty vole, to jsem se lek", mě docela vyděsil. Do té doby jsem netušila, že už tak malé děti běžně mluví.