Významné postavení kocoura Bonifáce

Vždycky si ráda přečtu vyprávění o kočkách. To vaše je milé a veselé.

Vyloudil jste,nejen na mé tváři,příjemno a úsměvno na dobrou noc a za to Vám děkuji.

přátelé, moc Vám děkuji za hezké reakce. Zas něco napíšu, slibuju.

Pane Libánský, děkuji za další ukázku této záhadné věci. Nicméně v mém případě se jednalo o velkou vzdálenost, Filip musel vyrazit už když jsem byl na km daleko v autobuse. Prostě, jak už jste kdysi konstatoval, jsou věci mezi nebem a zemí...

Jako správný čaroděj mám z praktických důvodů černou kočku. Jmenuje se Sarah. Jak je vnímavá k energiím jsem napsal zde už víckrát. I na mne, když se vracím domů, vždy, když je na zahradě, čeká u branky. Bez ohledu na to, po jak dlouhé době se vracím. Přiběhne až před mým příchodem. A přitom její oblíbená místa, kde se vyvaluje, jsou od vrátek dost vzdálená. Vypozoroval jsem, že když se snažím o nějakou zajímavou práci s energi, přiběhne i z vedlejší místnosti. Nejsem sám, kdo má kočku, pracuje s energiemi a má podobné zkušenosti. Moje vysvětlení je takové, že kočka vnímá rozdíly v energetickývh polích lidí a to i na větší vzdálenost. Zřejmě v řádu desítek metrů. Podle reakcí mi připadá, že psovité šelmy jsou citlivější spíše na emoční pole. Ale vzhledem k dispozicím pro život ve smečce to není nijak překvapující.

Zuzko, možná by měl nějaký nápad pan Libánský. Kdyby tuto diskuzi nezaregistroval, mohla byste se ho, prosím, na jeho názor zeptat e-mailem nebo vzkazem?

Libore, někdy přijdu k sestře dřív, než se ona vrátí domů, máme dohodu, že můžu jít klidně dovnitř. Má 3 kočky. V paneláku s ní na patře bydlí ještě 2 rodiny. Jezdí tam výtah a bouchají dveře, kočky nic. Jakmile se ale v chodbě u výtahu objeví sestra, tedy klapnou dveře a nic jiného, vystřelí a letí jí naproti. Podle čeho ji poznají, přesně nevím. Asi energetické napojení.

Mně se také moc líbí Vaše kočičinka i Váš styl humoru, pane Mičane. Pořád nemohu vyřešit jednu záhadu. Náš kocourek Filip na mě vždy čekal na autobusové zastávce, když jsem přijížděl z práce. Žádné vítání (jako potom od psa) se nekonalo, prostě seskočil se stromu a vedl mě asi 300 m domů. Ale jak věděl kolik je hodin, na věž kostela viděl nebylo, a jak přišel na to, že se změnil čas ze zimního na letní a naopak? Byl tam hned v pondělí po té změně a včas.....

Moc krásně, citlivě a s láskou napsané.Jste určitě velice hodný člověk s hezkým vztahem ke zvířatům

To je pěkná povídka. Také jsem poznala podobného kocoura vychovaného v dílně mezi mechaniky. Bohužel, došel k vážnému úrazu - ošklivá zlomenina zadní tlapky, tak si ho vzala moje dcera do péče, postarala se mu o veterinární pomoc a pak ho předala mně, protože se samozřejmě nemohl vrátit do dílny. Říkali jme mu Fous, protože měl bílé fousky na černém čumáku. Stal se rázem vůdcem své domácí smečky - měla jsem ještě kočku. Byl moc roztomilý, i když na tlapku již do smrti kulhal. Ráda na něho vzpomínám.