Třetí a poslední ráno mojí „cesty za vzpomínkou“ se neliší od těch předcházejících. Je pod mrakem a poprchává. U ranní kávičky už neřešíme, jestli vyjedeme či ne, protože je jasné, že já pojedu určitě. Nastal čas návratu domů. Ale ještě než nasednu do vlaku, kam mě doprovodila skvělá hostitelka a průvodkyně, kamarádka Alenka, několik zajímavostí a postřehů.
Vznik Doks se datuje do druhé poloviny 13. století. První písemná zmínka je z r. 1293 v listině krále Václava II. Velký význam pro rozvoj města měl císař Karel IV., který dal Doksům významná městská privilegia a v r. 1367 nechal založit Velký rybník - dnešní Máchovo jezero. V roce 1955 Doksy získaly statut rekreačního a lázeňského města. Dominantu města náměstí s mariánským sousoším ze 17. století a kostel sv. Bartoloměje z r. 1638 se vzácnou kopií sošky Panny Marie Montserratské, tzv. Černé Madony. Pod náměstím se nachází původně renesanční zámek, upravený do dnešní podoby v 19. století. Dnes je účelově využitý, tudíž veřejnosti nepřístupný.
Nejstarším domem v Doksech je tzv. Hospitálek, původně chudobinec a sirotčinec, který nechala postavit hraběnka v roce 1669 hraběnka Marie Františka, rozená z Vrtby, druhá manželka Kryštofa Ferdinanda z Heissensteinu. V současnosti je v něm muzeum Karla Hynka Máchy, významného romantického básníka (1810-1836), který Doksy a jejich okolí navštívil několikrát a velmi si zdejší kraj oblíbil. Ve své nejznámější básni Máj jej oslavil natolik, že od roku 1961 nese básníkovo jméno - Máchův kraj. Rovněž Velký rybník byl přejmenován na Máchovo jezero. Navštívit můžete také jedinečné muzeum, Muzeum Čtyřlístek v půdních prostorách Městské knihovny nebo se vydat po stopách lesních bytostí.
Většina památek je přístupná, ale velmi mě mrzelo, že kopii sošky tzv. Černé Madony nelze zblízka vidět ani v neděli, protože kostel sv. Bartoloměje je pro návštěvníky zavřený. Z modernějších památek mě zaujalo kino Máj. Autorem projektu je Ing. arch. Karel Hubáček, který též projektoval světově uznávanou stavbu hotelu a vysílače na vrcholu Ještědu, za kterou byl oceněn Perretovou cenou Mezinárodní unie architektů. Doksy a Staré Splavy jsou nejznámější a nejvyhledávanější rekreační střediska severních Čech.
Máchovo jezero je vyhledávané hlavně v letních měsících, kdy poskytuje osvěžení a rekreaci tisícům návštěvníků na svých čtyřech plážích. Značnému zájmu se těší projížďky výletními loděmi. Jezero leží uprostřed lesů, které ukrývají mnoho dosud málo objevené romantické krásy, dnes přístupné po četných turistických cestách. Je obklopeno vrchy Ralské pahorkatiny se zříceninami kdysi pyšných hradů, z nichž nejznámější Bezděz je nedílnou součástí tohoto kraje a cílem většiny výletů. Máchovo jezero - Pláž Klůček, pláž Pod Borným na břehu jezera s vodní plochou (cca 300 ha) obklopenou borovými lesy a písečnými plážemi poskytuje návštěvníkům Máchova jezera mnoho příležitostí k pasivnímu i aktivnímu způsobu trávení volného času. Ovšem i jen jednorázová procházka či projížďka lodí po jezeře je zážitek jakož i setkání s lesními bytostmi, které nás rázem přenesly do pohádky.
Město Doksy je příjemné, ale třeba se připravit, že při prohlídce jdeme na horu dolů nahoru dolů! Měla jsem štěstí, protože jsem bydlela v rodinném domku obklopeném krásnou zahradou, sice na kopečku, ale nedaleko od jezera i nádraží. Poznala jsem místo odkud Alenka fotografuje nádherné západy slunce, skamarádila se s přítulnou fenkou Ditou a každý den se těšila pohledem na nepřeberné množství kytiček, které hýřily barvami rozmanitých tónů. Alenko, děkuji. Děkuji za pozvání, vlídné přivítání, doprovod na výletech, ale především za pohostinnost a péči, kterou jsi mi věnovala.
Ať chceme či nechceme, vzpomínky nás provází životem, hezké i méně hezké a čas od času nám připomenou přání, jehož splnění z nedostatku času odsouváme a odsouváme. Snad každý touží podívat se znovu na místa, kde zažil krásné a nezapomenutelné chvíle, první lásky nebo zajímavá setkání. Takovým místem se pro mne staly Lužické hory, kam jsem v době školní docházky o prázdninách rok co rok jezdila na tábory, ale poté dlouhá léta se s nimi míjela. A mě se přání vidět znovu známá místa Lužických hor splnilo v červnu 2012 díky kamarádce s velkým srdcem, Alence.
