Malíř a spisovatel Josef Čapek, jehož život se tragicky uzavřel v koncentračním táboře Bergen-Belsen před sedmdesáti lety někdy kolem 10. dubna 1945, byl mužem mnoha talentů. Působil jako novinář, dramatik, jevištní výtvarník, věnoval se tvorbě pro děti, výtvarné kritice a teorii. Náleží mu významné místo v kultuře meziválečného umění a v myslích veřejnosti se nachází v nezaslouženém stínu mladšího bratra Karla, se kterým své síly nejednou umělecky spojili.
Josef Čapek, narozený 23. března 1887 v Hronově v rodině venkovského lékaře a sběratelky lidového folkloru, byl stoupencem expresionismu a kubismu, členem Skupiny výtvarných umělců a sdružení Mánes. Společně s bratrem napsali mimo jiné prózy Zářivé hlubiny (1916) a Krakonošova zahrada (1918). Josef sám vydal eseje Nejskromnější umění (1920) či novelu Stín kapradiny (1930). S Karlem se také pustili do psaní divadelních her – Ze života hmyzu (1921) a Adam Stvořitel (1927). Josefa přitahovalo i jevištní výtvarnictví.
Stál u zrodu umělecké skupiny Tvrdošíjní. Známé jsou i jeho dětské náměty, které pastelovými barvami vyjadřují hravost a dočasnou bezstarostnost. Malíř však měl i silné sociální cítění, které vyjadřoval v typických motivech z periferie měst i společnosti. Byl známým kritikem a teoretikem.
Od roku 1921 se stal také redaktorem Lidových novin. Zajímaly jej vnitřní hodnoty člověka, základní otázky smyslu jeho existence a poznávání života kolem sebe. Střídal literární formy: eseje, lyrická vyprávění či filozofické úvahy. Čtenáře vedl cestami polemických dialogů, ve kterých jim dával možnost svobodné volby. V Kulhavém poutníku (1936) navozoval škálu úvah o podstatě bytí a smyslu umění.
Na obavy z blížící se války Čapek reagoval karikaturami fašismu, jež vrcholily v obrazových cyklech Oheň a Touha. Za protifašistickou činnost jej zatkli hned na počátku války – 1. září 1939. Trpěl v koncentračních táborech v Dachau, Buchenwaldu, Sachsenhausenu a Bergen-Belsenu, i zde se snažil psát verše a malovat. Zemřel několik dní před koncem války, na tyfus při pochodu smrti.
Jeho tělo se nikdy nenašlo, symbolický hrob má na Vyšehradě.
