Krásný den s vozíčkáři

Moc hezky, citlivě jste to napsala. Mám též zkušenost, že lidé se k nim chovají slušně.

Paní Michaelo, Váš článek mne velmi zaujal, svého úkolu jste se zhostila příkladně. Přístup zdravotnice odsuzuji. Takový člověk by neměl u postižených lidí nacházet uplatnění...

Zajímavý a dojemný přípěvek Díky.

Někdy mám pocit, že čím víc je člověk postižený, tím víc má schopnost nás učit, co to je radovat se ze života.

Tak nádherný citlivý článek, Michaelo :-))))

Je to krásný článek, citlivý a k zamyšlení. Mám zkušenost pouze s Markem, který k nám dojížděl do archivu, vozíčkář asi po obrně, s asistentkou. Zkraje jsem mu skoro nerozuměla, ale pak jsem se na něj nějak nastavila a normálně a vesele jsem na něj mluvila. Byl to takový radostný vztah. Někteří lidé ale z toho byli paf.

Ráda jsem si článek přečetla.Mám zkušenosti vesměs dobré, jak se lidé chovají k vozíčkářům .Vnuk i syn dělali asistenty chlapci a mívali jsme ho na různých rodinných akcích,pro naše vnoučata velmi poučné, jak si vážit zdraví. Byli s ním i v léčebnách, u moře.Je to těžká práce, ale hodně vnuka i syna vychovala k toleranci a lásce k lidem. A láska je zasáhla , to je hezké.....Ani nervózní sestra to nepokazila.