Jak jsem se (ne)stala milionářkou

Jak jsem se (ne)stala milionářkou

7. 4. 2015

Jistě si všichni pamatujete na televizní soutěž „Milionář“, o které se tvrdí, že to byla nejpopulárnější soutěž poslední doby. Já jsem jí byla nadšená. Poctivě jsem se dívala na každý nový díl a „soutěžila“ jsem s sebou. Zdálo se mi, že jsem ve svém „ soutěžení“ dost úspěšná, a tak jsem si řekla, že to zkusím taky, alespoň poznám, jak se taková soutěž dělá, a byla jsem zvědavá i na natáčení, nikdy jsem před kamerou nestála.

Hrdinně jsem se proto přihlásila. Nikomu jsem nic neřekla, abych se neblamovala, kdyby to nevyšlo. Dlouho se nic nedělo, já na svou přihlášku skoro zapomněla, až jednou. Otevřela jsem poštu a našla pozvánku Televize Prima, abych se dostavila ke konkurzu pro vědomostní soutěž „Milionář“, s udáním místa konání a datem. Byla jsem z toho celá vyjevená, musela jsem to říci dceři, protože jsem potřebovala, aby mne tam dopravila autem, sama bych netrefila. Přijala to nadšeně a také mne tam dovezla. Bylo to v prostorách nějaké fakulty, už nevím, které. Dcera mě nechala osudu a domluvily jsme se, že jí zavolám po skončení, aby mne zase odvezla domů.

Na chodbách budovy bylo velké množství soutěžechtivých zájemců, volali si nás po skupinách. Byla jsem nervózní, třásly se mi ruce, když jsem uslyšela svoje jméno. Usedli jsme ke stolkům a každý dostal dvoustránkový test s mnoha otázkami z nejrůznějších oborů. Měli jsme na to asi půl hodiny. Každá otázka měla tři možnosti, museli jsme vybrat tu, o které jsme si mysleli, že je správná. Napovídání neexistovalo, každý hrál za sebe. Pak jsme jmenovitě test odevzdali a čekali na výsledek. Kdo postupoval, musel mít nadpoloviční většinu  správných odpovědí.

Šla jsem na kávu, abych se trochu uklidnila, napětí bylo hrozné. Konečně četli jména těch, kteří postupovali do dalšího kola. Pro nejmenované to končilo. Najednou jsem slyšela svoje jméno. Postupuji! Měla jsem ohromnou radost, mé sebevědomí se tetelilo štěstím, i když skutečný boj mě teprve čekal. Vyplnili jsme ještě jeden test, už takový osobní o našich zájmech, a podstoupili osobní pohovor a kamerovou zkoušku, jestli jsme vůbec schopni před kamerou vystoupit. Pro mne to dopadlo dobře a jela jsem domů v očekávání dalšího pozvání, tentokrát už přímo do soutěže.

Doma i svým nejbližším jsem se ovšem už pochlubila, že budu soutěžit v Milionáři. Všichni byli napjati, kdy pojedu znovu do Prahy. Pozvání přišlo asi za dva měsíce, kde už byly stanoveny podmínky soutěže včetně společenského oblečení (dva kusy) pro případ, že budu pokračovat v soutěži do dalšího vysílacího dne. Točilo se to najednou. Nesměla jsem mít  například nic s reklamou, nic s drobným vzorem, kamera to prý dobře nesnímá. Moderovat to měl doktor Šmucler. 

Ve stanovený den mě opět dcera vezla do Prahy, natáčelo se v halách bývalé Avie v Letňanech. Dělala mi doprovod v hledišti. Mě spolu s dalšími soutěžícími zavřeli do malé místnosti s malou obrazovkou, kde jsme viděli, co se natáčí, a tam jsme čekali. Volali nás postupně, já přišla na řadu jako pátá. Měla jsem trému, protože nikdo z předešlých neuspěl a vypadli bez výhry. Ještě před mým „vystoupením“ si se mnou popovídal moderátor, pan doktor Šmucler, o mých zálibách a podobně, aby se mě měl na co ptát. Je to velmi sympatický pán, přestala jsem mít tak velkou trému. Technici mi vysvětlili, jak mám na scénu přijít, jak odejít a podobně.

Zazněla znělka, ohlásili mé jméno a já vešla do světa světel a slávy. Po krátkém rozhovoru s moderátorem přišla první otázka. Ta byla lehká, i další, tak jsem se trochu uklidnila. Pak už přišly těžší, někdy jsem  musela i použít nápovědy, ale statečně jsem se přehoupla přes hranici deseti tisíc a oddechla si, že už nebudu za úplného hlupáka, i kdybych už skončila. Šla jsem ale dál a dál, nakonec jsem soutěž ukončila při sto šedesáti tisících. Dál už jsem nepokoušela osud. Dostala jsem velký šek, který mám schovaný na památku.

Milionářkou jsem se nestala, ale byla jsem nadmíru sama se sebou spokojená, že jsem to dokázala. Mezi svými známými jsem byla oslavovaná, dokonce se mi stalo, že mne oslovili cizí lidi na ulici, protože mne poznali. Byla to nezapomenutelná zkušenost a jsem ráda, že jsem necouvla před výzvou.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
Paní Zdenko, to tedy koukám. Obdivuji Vás, já bych takovou odvahu neměla. 160 tisíc je nádherná výhra. Jak se říká, odvážnému štěstí přeje a Vy jste měla obojí. Blahopřeji Vám.
Eva Balúchová
Jsem moc ráda,že jste se s námi podělila o svoje zážitky z natáčení.K výhře opožděně gratuluji,já bych zapoměla i jak se jmenuji :-)
Zuzana Pivcová
To tedy máte opravdu obdivuhodné znalosti, rozhodně nejde o nějaké pouhé "štístko", když jste úspěšně prošla i testy. Právě tak pan Štorch. Já sice nemám moc trému z veřejného vystupování, ale kromě neznalostí bych ztroskotala i na tom, že mi čím dál víc trvá, než si na něco vzpomenu.
Miroslav Štorch
Pro řadu lidí tady televizní soutěž Milionář splývá do jednoho pořadu. Ale Vladimír Čech dělal moderátora na TV Nova a byl nahrazen dalšími Martinem Preissem a Ondřejem Hejmou. Televize Prima později koupila formát pořadu Milionář a vysílala ho s moderátorem MUDr.Šmuclerem později od r.2008. Výhry stát pochopitelně zdaňuje a z mé výhry si ministerstvo financí odečetlo 45 tisíc tj.15% da%n z výhry.
Hana Rypáčková
Blahopřeji.Můj muž lezl taky do všeho, někdy za to ale nemohl, když ho ve Strakonicích chytil reportér do Nikdo není dokonalý.Měl jednu chybu a zrovna tu tam dali..Tak to dělali, ne po pravdě, vybírali ty špatné odpovědi.Klamání veřejnosti..Já se styděla až na půdu.Děti z toho měli prču. Na vrcholy hor s Čechem- to se mi líbilo ....
Redakce i60
Vážení, děkujeme za připomenutí Vladimíra Čecha. My si dovolujeme připomenout, že pan Čech byl vůbec první umělec, který poskytl rozhovor našemu portálu i60 při jeho začátcích. Na jeho laskavost a krásné herectví nikdy nezapomeneme. Prosíme, podívejte se: http://www.i60.cz/clanek_140_vladimir-cech-toto-obdobi-je-vrcholem-meho-zivota.html#.VSP2b-EgW0w
Elena Valeriánová
Zůstala Vám hezká vzpomínka, o kterou jste se podělila s námi. 160 tisíc je super a možná tam na Vás čekalo i více, ale jako rozumná bytost -"lepší vrabec v hrsti než holub na střeše." Pana Čecha jsem na obrazovce milovala a pořád mi tam chybí, byla to velká osobnost dobré zábavy.
Marie Foltýnová
Tak to je úspěch.Gratuluji.Já bych asi měla okno a nevěděla bych nic.MUDR Šmucler je moc sympatický pán.Ale Škoda,že zemřel dřívější moderátor Milionáře Vladimír Čech.Paní Heda Čechová ,jeho maminka po něm moc teskní.Tak ať i nadále stojí štěstí při Vás.
Jana Šenbergerová
Mám televizní soutěže ráda. Jsou jednou z příležitostí, kde se dají dobře využít, a občas také zpeněžit naše všeobecné znalosti získané ve škole. Dávám přednost koukání, a i když tak nemohu nic vyhrát, baví mě to. Jste šikula. Ne nadarmo se říká, že odvážnému štěstí přeje. Ať vám odvaha nikdy nechybí a štěstí vždycky přeje. :-)
Miroslav Štorch
Máte pravdu paní Jírová - konkurz se konal na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kterou jsem kdysi vystudoval http://www.ftvs.cuni.cz/fakulta.html také mám od MUDr.Šmuclera jeden šek podepsaný z improvizovaného studia v Letňanech :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.