To je naše zabíjačka

12. 3. 2015

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Mužíková 4.5.2015 21:18

No jasně, Maruška nemohla chybět.... úplně Tě vidím, jak stojíš u válu a řezník Tě již musí odhánět, aby něco zbylo do jaterniček:)))))

Marie Foltýnová 4.5.2015 20:34

Nejvíce se mi líbí poledne.Ukrojit si kousek ovárku,masíčka,kousek jatýrek,k tomu křen,mňam.A ovarová polévka s kroupami,jedna báseň.

Marie Magdalena Klosová 13.3.2015 16:27

Vidím,že prasátko mělo ohlas.Těší mě to a děkuji.mm

Alena Vávrová 13.3.2015 12:31

Moje první setkání se zabíjačkou se odehrálo již v dětství u dědečka. Prase omráčené pistolí se vyškublo svým vražedníkům a prolítlo dlouhým dvorem, vyvrátilo branku a svalilo se až nárazem na vyšší břeh pankejtu, odkud jej museli dopravit zpět na dvůr. Tenkrát mi to taky nevonělo, ale jak šly roky, bylo to o něco lepší. Naši známí na vsi chovali pravidelně vepříka Vašíka, chodil za paničkou až do kuchyně a ta pro něj pokaždé slzela, ještě když jedla první pochoutku-mozeček. U nich jsem již byla schopná při zabíjačce i pomáhat.

Hana Rypáčková 13.3.2015 08:18

Setkala jsem se se zabijačkou, ale nesnáším mastnotu a tak jsem tam byla k ničemu.Jen jednou jsem točila nějakým mlýnkem a musela jsem své místo opustit. Ale na ohni otáčet selátkem, polévat pivem a hlavně být s přáteli to mě baví dodnes. Taky jsme se Libore střídali na chalupách spolužáků i žáků. Dnes už jdeme do hospůdky odpoledne, často se večer už rozcházíme.

Zuzana Pivcová 13.3.2015 07:43

Mám ráda různá setkání, líbí se mi jako vždy Tvé vyprávění. Ale jako milovnice zvířat bych od zabíjačky utíkala na hony daleko.

Libor Farský 12.3.2015 22:50

Milá MMko. To je škoda, že jste mi nenabídla přátelství už tenkrát a nepozvala mne! To víte - Pražáček. Znal jsem zabíjačku fakt jen z Ladových obrázků. Ale zato na chalupě mé první dílo bylo ohniště s grilem. Prasátko jsme opékali snad se všemi třídami mých studentů "dálkařů", vždy v červnu před loučením na prázdniny. Je to také pěkný rituál a krásně se při něm všichni sblížili, když jinak chodili chodily do školy jen na jeden den každý druhý týden. I vdané holky většinou zůstávaly přes noc, někdo měl stan, někdo spal v autě. Kecalo se a zpívalo až do kuropění. Dnes už mě, po létech, navštěvují jen jednotlivě. Ale nakonec i opékání špekáčků je fajn.

Marie Novotná 12.3.2015 20:02

Hezké připomenutí dávných časů.Ať už to bylo v dětství ,nebo později v manželství.Nevím kolik těch čuníků bylo,ale jsem moc ráda,že to už není.

Soňa Prachfeldová 12.3.2015 19:50

Užila jsem si v mladším věku zabijaček, skutečně práce, tehdy nebyly mrazáky a rexovala jsem do sklenic, ty mastné hrnce všude, dnes raději když dostanu jitrničku

Marie Magdalena Klosová 12.3.2015 19:01

Těší mě,že jsem ve vás,holky,vyvolala vzpomínky a taky chutě!Děkuji za pěkné ohlasy.mm

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá