Milenecký defekt

Milenecký defekt

15. 3. 2015

Minulou neděli se sluníčko činilo tak, že nezbylo než sundat kolo z háků a vyrazit na silnice. Při teplotě 10° nad nulou ve stínu, na sluníčku o poznání více to nebyl žádný problém.

Pro první cestu jsem si vybral Nýrskou přehradu, bratru tam a zpátky 38 kilometrů, což vzhledem k téměř čtyřem stovkám kilometrů našlapaných za čtyři zimní měsíce nebyla zase taková pecka. U té příležitosti jsem si vzpomněl na příhodu, která mě potkala před šesti lety, když jsem na kole začal zase jezdit. Tady je k dispozici.

Původně to měla být kratší rekreační projížďka. Žádné závody, žádné kopce, žádné focení, prostě jízda na sklonku slunečného dne po rovinaté silnici III. třídy do Nýrska a zpět. A první polovina cesty taky taková byla.

Navlékl jsem dres, pirátský šáteček na hlavu pod přilbu, do lahve vodu se šťávou, vynuloval počítadlo kilometrů a vyrazil. Měl jsem cukání vzít alespoň malý foťák Sony do brašničky kolem pasu, ale to by znamenalo občas zastavit… ne, dnes to bude prostě výlet tam a zpět, jak jezdí většina cyklistů.

Kolo jsem si koupil v zimě 2009 a hned, jak oschly silnice, šlápl jsem do pedálů. První kilometry byly kruté a dostavily se dokonce i pochybnosti, jestli zrovna kolo byla ta správná investice. Vždyť jsem na něm seděl naposledy… ani nevzpomínat. Před 45 lety! Kolem naší vesničky je to samý kopec a zabrat mi dával i ten krátký kolem kostela!

Snažil jsem se jezdit alespoň 2x týdně a po měsíci jsem s potěšením konstatoval zlepšení fyzičky – kopce se nezdály tak vysoké a v jejich závěru jsem kolo tlačil pěšky už jen sporadicky.

Takže, když jsem vyrazil na projížďku onen zmiňovaný podvečer k Nýrsku, upaloval jsem docela svižně – pětadvacetikilometrový průměr to jistil! Profičel jsem Pocinovicemi, rovinkou kolem Stříbrného mlýna, ostrou zatáčkou na most přes Úhlavu, do mírného kopečka k Bystřickému zámečku a šup, byl jsem na rovince k Nýrsku. Po únavě ani stopy, pojedu kousek za město, tam si odpočinu a hurá zpátky, padlo rozhodnutí. Za hospůdkou Zemanka už se přede mnou objevily první domky vesničky s půvabným jménem – Milence.

Projel jsem vesnicí, vyšlápl krátký kopeček a na jeho vrcholku zastavil.

Před chalupou kousek od silnice chlapík v poklidu stavěl kamenný sloupek budoucí branky, nad silnicí se táhla dlouhá budova úpravny vody z Nýrské přehrady a přede mnou krásný výhled na údolí a věžičku loučimského kostelíka v mlžném oparu. Počítadlo ukazovalo 18 kilometrů… natáhl jsem se do trávy v příkopu, chvíli sledoval bílé obláčky na modrém nebi, budu muset napsat něco o pocitu z jízdy na kole, napadlo mě, ještě jednou jsem se pokochal pohledem do krajiny a zvedl se. Nasadil jsem přilbu, obrátil kolo k vesnici a chystal se nasednout, když jsem zaslechl syčení. Slabé a nepřetržité. Had syčí jinak a taky, že jo, syčela propíchlá duše mého kola! Osten trnkové větvičky, povalující se u příkopu, je pěkně ostrý!

Vskutku nemilá záležitost, ale správný cyklista počítá i s touto eventualitou a vozí náhradí duši včetně pumpičky! S povzdechem jsem vymontoval zadní kolo, pomocí montpák vyndal píchlou duši a chystal se přifouknout duši náhradní. Malinko mě zarazil jiný ventilek, nic se neděje, sundal jsem z pumpičky nástavec, pár šťouchů, duše dostala svůj tvar, našel jsem v ráfku dírku na ventilek a zkusil jej nasadit. A v tu chvíli mě polilo horko. Ventilek náhradní duše byl širší, než otvor v ráfku! Jako náhradní jsem použil duši z jiného kola, že by měla jiný rozměr ventilku, mě ani nenapadlo!

Bylo jasné, že na téhle duši neodjedu, a začal jsem uvažovat, co dál.

Můžu dojít do Nýrska a pokusit se najít obchod s cyklopotřebami, v tu chvíli mi došlo, že v brašničce na foťák, který jsem takticky nechal doma, byly kromě občanky taky peníze! Mobilem jsem oznámil domů skutečnost, že mě čeká dlouhá štreka pěšky. Tak někomu zavolej, jestli by pro tebe nepřijel, dostal jsem radu… no jo, koho ale budu teď večer obtěžovat?

Než jsem dořešil tohle dilema, přestal chlapík zdít sloupek a pomalým krokem došel ke mně. Nějakej problém? zeptal se a já mu vylíčil situaci.

Možná by nějaká pomoc byla, pravil ten dobrý muž, kolo máme doma a třeba ta duše bude stejná… není, konstatoval jsem při pohledu na ventilek. To už byl venku i jeho patnáctiletý syn – nemáš lepicí soupravu? zeptal se otec, mladík přikývl a po čtvrt hodině jsem pumpoval opravenou pneumatiku.

Nemám sebou ani floka, abych se vám revanšoval, poděkoval jsem oběma, ale muž mávl rukou. Lidi si mají pomáhat, řekl a zmizel v chalupě. 

A věžička našeho kostelíka, která se ještě před chvíli zdála být hodně daleko, byla vzdálená už zase jen osmnáct kilometrů!

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Novotná
Teprve teď čtu někteřé příspěkvy. Pěkně napsané
Zdeněk Huspek
Děkuji za komentáře, potěšily jako vždy. Pro cyklisty - tenhle defekt mě hodně poučil, koupil jsem si brašničku, která se upevní na rám na jeho konci u sedla. Pohodlně se tam vejde náhradní duše, pumpička a lepeníčko, takže když jsem potom 3x píchnul, nebyl problém to opravit... Přeju hezké jarní dny ať už na kole, nebo na pěších procházkách probouzenící se přírodou.
Zdenka Jírová
Na tom příběhu se mi líbí to, že "dobrý člověk ještě žije". A to je dobře, není to tedy s námi ještě tak zlé.
Růžena Antlová
Lidi si mají pomáhat přesně jen kdyby takových lidí bylo víc. Když jsem ještě před lety mohla jezdit na kole tak jsem lepení vozila sebou ,ale nikdy jsem ho nepotřebovala ,zato pumpičku na ušlou duši mi taky jednou nějaká dobrá duše v chatařské oblasti půjčila.
Zoja Sedláčková
Hezký článek a pravdu má i Hanka. Každý cyklista někdy "dojede".Něco podobného se mi stalo v Kalábrii. Parta jela na horskou tůru, já měla pocit, že si raději odpočinu u moře. Jenže pak jsem se nudila a vyjela na malý výlet do okolí. Píchla jsem asi 20 km od místa ubytování. Neměla jsem nic. Dírka byla malá, tak mne nakonec zachránil italský mladík s pumpičkou. Jel se mnou a každých 5 km mi kolo dopumpoval. Bylo to před čtyřmi roky, takže si od toho určitě nic nesliboval.
Marie Magdalena Klosová
Jako vždy,Zdeňku,přitažlivě napsaný,dnes i NAZVANÝ /žádná ženská neodolá/text.Sálá z něho pohoda,lidská soudržnost,prostě bezva!Skoro bych se taky "dala" na kolo.Ale asi nedám.Škoda pro mě.mm
Hana Šorejsová
Jste tu 2 Zdeňkové, jeden píše hezké vtipné básničky a Vy hezké příběhy. Líbil se mi Váš článek o masopustu a tento, je důkazem, že dobří lidé ještě nevymřeli ! Díky .
Jana Šenbergerová
Jezdím deset let, a ještě ani jednou jsem nepíchla, a to jsem jezdila cestou necestou. Nejsem na takovou událost ani nijak vybavena. Byl by pořádný průšvih, kdyby se mi to povedlo někde v Polsku, kam často zajíždíme. Asi bych se cestou domů ušlapala ... Připomněl jste mi, že je dobré být připraven na všechny možnosti.
Dana Kolářová
Mám podobný zážitek s píchnutým kolem na cestách a s ochotou pomoci jak kolemjedoucích cyklistů i místních obyvatel. Je to fajn pocit. Jezdím na kole celý život, strávila jsem v sedle mnoho dovolených, ale použít slova upalovat, svižně nebo profičet o svém ježdění bych nemohla. :-))
Radovan Cakl
Zdeňku, dobří lidé opravdu žijí. Nejen ti, co nabídnou pomoc, ale i ti, co zprostředkují setkání s nimi ve svých zážitcích.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.