Michail Gorbačov zahájil po nástupu do čela sovětských komunistů před 30 lety, přesně 11. března 1985, změny, které měly reformovat komunistický systém a dodat sovětskému impériu novou sílu. Sovětský svaz se však rozpadl a komunistický systém se zhroutil. Až později Gorbačov přiznal, že reformovat ani nešel. Jeho perestrojka (přestavba) a glasnosť, tedy politika otevřeného pohledu na komunistickou minulost země, ale pomohly k návratu demokracie do bývalého komunistického bloku a ke změně politické mapy světa.
Doma si však Gorbačov respekt nezískal. Pro mnoho lidí více než návrat vytoužené svobody znamenaly jeho reformy zdražování i ztrátu dlouholetých jistot a mnoho Rusů mu nemůže dodnes zapomenout rozpad Sovětského svazu. Svou roli v tom sehrál i jeho pokus omezit nadměrné holdování alkoholu. V Rusku se tak z Gorbačova stal jeden z nejméně oblíbených politiků.
Spanilá jízda reformátora
Bývalý šéf stavropolských komunistů Gorbačov se do Moskvy propracoval v roce 1978 a dotáhl to na členství v politbyru. Volbě Gorbačova generálním tajemníkem ÚV KSSS předcházela tři rychle po sobě jdoucích úmrtí předchozích vládců. V listopadu 1982 zemřel Leonid Brežněv, v únoru 1984 jeho nástupce Jurij Andropov. V březnu 1985, den před volbou Gorbačova, zemřel Konstantin Černěnko. Asi nejvážnějším soupeřem mu byl ve volbě generálního tajemníka strany šéf moskevských komunistů Viktor Grišin.
K vítězství pomohlo Gorbačovovi podle historiků několik faktorů. Jedním z nich bylo, že měl podporu u tehdejšího ministra zahraničí Andreje Gromyka a šéfa obávané a všemocné tajné služby KGB Viktora Čebrikova. Stála za ním údajně také vlivná skupina šéfů oblastních výborů. Gorbačov, který 2. března oslavil 84. narozeniny, tehdy také působil jako "zjevení" díky svému věku. Bylo 54 let, mezi tehdejší nomenklaturou však byl "mladíkem". Od většiny svých stranických kolegů se se svou manželkou Raisou odlišovali i uvolněným vystupováním. "Jeho postoj je relativně otevřený a inteligentní. Je přátelský, má určitý šarm a humor," napsala již v roce 1984 tehdejší britská premiérka Margaret Thatcherová tehdejšímu americkému prezidentovi Ronaldu Reaganovi.
Během prvních deseti měsíců po nástupu Gorbačova odešly z vysokých funkcí desítky ministrů a stranických tajemníků. Začala modernizace hospodářství, disidentu Andreji Sacharovovi byl například na Gorbačovův pokyn povolen návrat z vyhnanství do Moskvy. Z internace byli propuštěni i další přední disidenti.
Se svým ministrem zahraničí Eduardem Ševardnadzem, který loni zemřel, odstartoval dějinné změny v diplomacii Sovětského svazu. Již koncem roku 1986 se Gorbačov vyslovil proti monopolu politických stran a v roce 1987 odsoudil výlučnost jakéhokoli státu uvnitř socialistického bloku. V roce 1988 potom podpořil alternativní formy politického vývoje a veřejně odmítl Brežněvovu doktrínu, právo intervence a vměšování. V únoru 1989 byl ukončen odsun sovětských jednotek z Afghánistánu.
Perestrojka a glasnosť začaly pronikat i do tehdejších satelitů SSSR. V dubnu 1987 Gorbačov navštívil Prahu, ale návštěva tehdy ještě nesplnila očekávání. Politik se totiž nevyslovil k událostem roku 1968, jak mnozí předpokládali.
Také vztahy s USA se začaly oteplovat: po setkání Gorbačova a amerického prezidenta Ronalda Reagana v říjnu 1986 v Reykjavíku přijel na Západě populární "Gorby" v prosinci 1987 na oficiální návštěvu USA, kde byla podepsána mimo jiné Smlouva o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF). Koncem roku 1989 Gorbačov oznámil na Maltě při schůzce s americkým prezidentem Georgem Bushem konec studené války.
V roce 1990 svět ocenil Gorbačovovy zásluhy Nobelovou cenou za mír a Gorbačov cenu přebíral již jako první sovětský prezident. Jeho prezidentství však trvalo jen krátce, do zániku SSSR v prosinci 1991.
Marné pokusy o návrat
S rozpadem SSSR Gorbačov odešel z politiky, ještě několik měsíců předtím se stal smutným hrdinou pokusu konzervativních sil o puč. V té době byl pučisty izolován na Jaltě, hrdinou dne se stal naopak tehdejší ruský prezident Boris Jelcin. O pět let později se pokusil o návrat, v prezidentských volbách ale získal jen necelé jedno procento hlasů. Poté ještě založil několik bezvýznamných sociálnědemokratických stran. Nyní stojí v čele jím založeného výzkumného a dobročinného Gorbačovova fondu.
Gorbačov, který svého času patřil ke kritikům režimu ruského prezidenta Vladimira Putina, loni překvapivě podpořil anexi Krymu jako napravení někdejší chyby sovětského vedení, které poloostrov předalo Ukrajině. Současně odsoudil počínání Západu, který v reakci na anexi uvalil na Rusko sankce. V poslední době se k ruské zahraniční politice příliš nevyjadřuje.
Gorbačov se narodil 2. března 1931 ve vesnici Privolnoje ve Stavropolském kraji v rusko-ukrajinské rolnické rodině. V Moskvě vystudoval právnickou fakultu a od roku 1952, kdy vstoupil do KSSS, trpělivě stoupal po stranickém žebříčku. Věrným průvodcem mu byla od roku 1953 manželka Raisa, která vytvořila nový obraz manželky sovětského státníka. V září 1999 zemřela na leukémii. Spolu měli dceru Irinu. V roce 1999 dostal z rukou Václava Havla Řád bílého lva.