Danila

Danila

10. 3. 2015

Když jsme se s manželem brali, dostali jsme svatebním darem mimo jiné také štěně německého boxera. Přáli jsme si ho a byli jsme jím nadšeni. Byl to pes a dostal jméno Danila. Rozhodli jsme se ho i podle knihy, kterou jsme si koupili, vycvičit. Děti jsme ještě neměli, tak jsme měli dost času na výcvik. Danila byl chytrý pes, ale jako všichni boxeři velmi umíněný, a když se pro něco rozhodl, těžko ustupoval. Přesvědčit ho, aby změnil názor, dalo někdy dost práce, zvlášť, když ho to "bavilo".

Jednou jsem se rozhodla, to už byl velký a zdál se nám dost vycvičený, že ho vezmu na procházku do města. Byl hezký letní den, byla jsem mladá, tak jsem se i "vyparádila" do bílých letních šatů a bílého lehkého kloboučku. Vyšli jsme spolu ven, všechno šlo hladce, tak jsem milého Danilu pustila z vodítka, ať se proběhne. To nebyl ale dobrý nápad ani vhodná chvíle, šli jsme právě kolem Zámeckého rybníka, a protože Danila byl na vodu zvyklý, neváhal ani vteřinu a do rybníka hupnul. Věděla jsem, že je zle.

Marně jsem ho od sebe odháněla, ať se ke mně nepřibližuje. Vylezl z vody a po svém způsobu se oklepal. Bohužel, těsně u mne a dovedete si představit, jak můj bílý úbor po spršce rybniční vody vypadal. Z plánované procházky nebylo nic a já se opatrně plížila zpět domů, aby mě mokrou a špinavou sousedé neviděli. Danila byl ale se sebou velmi spokojen.

domácí mazlíčci
Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Jurečková
Velmi nepříjemné, ale já bych si z toho nic nedělala. Pokud nejde o život, nejde o nic...
Marie Magdalena Klosová
V případě,že bych psa měla,"vodil"by mě na procházku spíš on,než já jeho.Zvířátka mám ráda,ale v bezpečné vzdálenosti.Právě o tomto víkendu "přivítal"mou známou pes kousnutím a drápancem do hlavy.Možná mu dobře "nevoněla",je to taková "fintilka",nicméně má teď nejnovější módu účesu - půl bez ,půl vlasy.A 9 stehů! Tak pozor,i pejsci "mají své dny"!
VANDA Blaškovič
Paní Zdenko, já mám ráda pejsky v článcích na papíru a potom na vodítku. Mne totiž jeden šílený pesan pronásledoval v pustině na kole, kde jsem udělala snad světový rekord v rychlosti. Bohužel, právě v tu chvíli tam nebyli časoměřiči ani sanitka. Od té doby mám ze čtyřnohých kamarádů značný respekt.....:)
Zdenka Jírová
Jsem ráda, ,že můj článek vám všem vybavil krásné vzpomínky na ta roztomilá. chlupatá stvoření. Na Danilu nikdy nezapomenu a vždy se přitočím k nějakému boxerovi v parku a jsem ráda, když mi o něm něco hezkého panička vypráví. Jsou to nejlepší psi,které jsem poznala. Historek s Danilou mám plno, možná časem zas nějakou oživím.
Libuše Křapová
Měli jsme kdysi také boxery, Arana a pak Barouška. Mám na ně moc hezké vzpomínky a strašně moc ještě hezkých historek :-))
Alena Tollarová
Tedy se psy nemám zkušenosti, ale zrovna včera jsem viděla regulérně na vodítku dítě ...
Soňa Prachfeldová
Paní Zdenko, mě vždy potěší, když někdo má boxery, já je mám už půl století, mám dva , užili jsme si s nimi a užíváme srandy a pohody, říkám jim oůl člověka.
Eva Mužíková
Alenko, JÁAA, ten můj drobeček plaval i s tím vodítkem za klackem... Mne nikdy takovéto situace nenaštvou, naopak, i když jsem myslela, že syna nejdříve proplesknu, zasmáli jsme se. Naštěstí bylo teplé jaro, takže jsem byla docela na lehko oděná. Fotku Oskara dávám za chvilku do fotogalere - Oskar, koukněte na krasavce
Alena Várošová
Moc vtipné od syna,takže jste se i nečekaně vykoupala.A kdo vylezl rychleji z rybníka?Mám hádat?
Eva Mužíková
Tak si lidičky představte, jaké to je mít na dvorku vítacího sedmdesátikilového leonbergera . Zbývají vám jen dvě věci. Buď se opřít zády o zeď, aby jste tu váhu ustáli, nebo mít vždy cokoliv " žracího" po ruce a okamžitě, nežli začne vítací ceremoniál, vrazit mu to do tlamy. Leon miluje vodu, kdykoliv a jakoukoliv. Jednou jsem šla se synem a Oskarem, po hrázi rybníka. Krátké silné vodítko / spíš lano/ jsem měla omotané okolo zápěstí. Syna nenapadlo nic chytřejšího, nežli v nestřeženém okamžiku / já jsem nestřežila/, hodit mu klacek do vody. Více není třeba dodávat... sedmdesát kilo ve skoku -- nemáš šanci!!!!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?