Vtipnější vyhrává: Roztržitostí
ke zlosti, ale také k radosti!

1. K dospělákům. Ten Váš článek jsem si vyhledal a moc jsem se bavil. Uložil jsem si ho a příležitostně se k němu vrátím. Mám totiž s večerňáky velmi podobné zážitky a rád bych Vám je také poslal. 2. Makačka na malé děti po obědě. Dovedu si to vyučování představit jenom tak, že byste s nimi po půl hodině také lezla po podlaze. A přitom je učila nějakou blbůstku typu: Es war einmal ein Mann, der hatte einen Schwamm..... (jistě jich znáte plno). 3. Smekám kšiltovku před učitelkami malých dětí v MŠ i ZŠ . Nikdy bych to nedokázal, dokonce bych si ani neuměl poradit s puberťáky na 2. stupni ZŠ. Já jsem to uměl jen se studenty, kterým jsem už vykal.

Vůbec nevadí, to jen, že jsem si na ně vzpomněla. "Moji lidé" (po počátečních dětských kurzech jsem pak učila dospělé, viz Můj příběh - Někdy byli jako děti) mě také donutili dělat přestávku, to byla pro ně společenská záležitost. A dovedete si představit 2 hod., tedy 90 minut, němčiny vcelku u dětí z 2. třídy po obědě? To vymyslel nějaký chytrák, aby se odučilo co nejvíce. Po půl hodině už mi ty děti lezly po zemi.

Ta dáma nebyla natolik výjimečnou osobností, aby můj mozek uznal za potřebné zapamatovat si její jméno. Ale mám poznávací pomůcku. Aby mohla chodit o 20 minut dřív domů, zrušila nám přestávky a jela ty 3 vyučovací hodiny vcelku. Já jsem v té době také učil na střední škole "večerňáky" a věděl jsem, jak by pro ně bylo obtížné udržet tak dlouho pozornost na jediný předmět. Bez možnosti 10 minut si oddechnout, protáhnout se, poklábosit. Což jsem tímto zažil na vlastní kůži a neměl jsem tu kantorku rád. Navíc toto jednání bylo proti všem pedagogickým zásadám, z čehož usuzuji, že se mohlo jednat o nedotknutelnou ředitelku. Ale na jméno ani na její podobu si opravdu nevzpomínám. Je to marný, je to marný, je to marný. Sorry.

Už je to dost osobní, ale ráda bych věděla, ke které angličtinářce (E, J, Z nebo řed.) jste chodil. Angličtiny bylo oproti němčině dost málo, chodili na ni posluchači, kteří brali studium seriózně. Angličtinářky byly vážené.

Jasně. V Baarovce jsme se určitě někdy potkávali. Bylo to právě v době, kdy jste chodila v minisukních a s účesem "na Kleopatru", jak tady někde popisujete. Asi tak od r.1972 jsem tam docházel každé pondělí po zaměstnání na tříhodinový kurz angličtiny, bral jsem to jako přípravku na státnici. Ale z rodinných důvodů jsem to nedotáhl do konce.

Asi Vám učitelství hodně pomohlo i v nelehké životní situaci vychovat sám vlastní děti. Je krásné, že jste stále plný optimismu, prezentovaného laskavým humorem. Vy jste učil v Budějovicích? Já jsem začínala kdysi na jazykové škole v "Baarovce" jako němčinářka.

Tak to pane Farský,klobouk dolů,když se muž dokáže postarat o dvě malé děti a vychovat z nich slušné lidi.Tak to je mi líto,že jste sám,jak voják v poli.Chápete vzala jsem to sportovně s nadhledem a v legraci. Hezký večer

Re paní Alence V. Všechny příběhy jsou do detailů pravdivé. Bohužel, nejedná se o žádnou nadsázku. Také nejsem pyrotechnik, zřejmě existují dělbuchy různé intenzity, vždyť se jedná o zábavnou pyrotechniku, která je dostupná běžně dostupná (dost možná, že někdy i dětem). Mám na to řadu svědků z toho Silvestra, jen má žena již nežije. Ale na ženu jsem se po její smrti opravdu postupně měnil, neboť jsem úplně sám, bez babiček či jiných příbuzných v JČ, vychovával své syny od jejich stáří 4 a 6 let až do dospělosti. Tedy i ženské myšlení je mi blízké...A víc než sympatické!

Pravda s autem máme všichni podobné příhody.Já už taky odhrabala jiný vůz a často auto hledám, neboť parkujeme různě v okolí, kdo dřív přejede ten je u domu.Podobné auto je v sousedství jen čtyřdveřové.Jasně , že se k němu ženu...Pobavila jsem se.

Pane Farský,taky jsem někde tu první příhodu už četla,ale v provedení jak tu popisovala paní Vanda.Druhý humorný příběh,to se stává více lidem,nejste v tom sám,ale dobré Třetí příběh hodně nadsazený,ale úsměvný, s tím dělobuchem,nejsem pyrotechnik,ale kdyby Vám ten dělobuch bouchnul v blízkosti,tak ne že by jste neslyšel na ucho,ale měl by jste uši,ruce i nohy úplně někde jinde i struny na kytaře by byly zpřetrhané.....(také to myslím humorně ty struny,aby nedošlo k nedorozumění) a možná i v jiné místnost.Jo a ještě něco jsem zapomněla,že by Vás ten dělobuch okamžitě přeoperoval na ženu a v tomto případě by léky,které jste užíval byly na místě.Humorný článek dobře vymyšený,určitě jste moc čtenářek pobavil,ale i mě.Díky za příspěvek.................................................................................................