Naše nejvyšší hory Krkonoše se staly dějištěm řady leteckých neštěstí, která si vyžádala lidské životy, loni například na svazích u Sněžky zahnul známý parašutista Martin Trdla. Nejtragičtější havárie v dějinách nejvyšších českých hor se ovšem shodou okolností stala před 70 lety také nedaleko Sněžky. Ve tmě a za nepříznivého počasí narazil brzy ráno 23. února 1945 dopravní letoun německé armády pod Obřím hřebenem do skály. Na vrcholcích Krkonoš tehdy zemřelo 23 vojáků.
Třímotorový Junkers Ju 52 směřoval z obležené Vratislavi (tehdy ovšem německého Breslau) do týlu, kam měl přepravit dvě desítky zraněných vojáků. Přesný cíl letu je dnes už neznámý, dá se ale předpokládat, že vojáci směřovali na léčení do Drážďan. Právě tam v té době převezli i mnoho dalších zraněných z těžkých bojů, jež wehrmacht sváděl s Rudou armádou o strategicky důležité slezské město. Na palubě byla i čtyřčlenná posádka a navíc čtyři letci z jiného havarovaného Ju 52.
Počasí v Krkonoších bylo oné únorové noci opravdu špatné, meteorologická stanice na Sněžce naměřila rychlost větru přes 110 kilometrů za hodinu. Nikým nepozorovaný junkers - jen horský nosič Robert Hofer nocující tehdy na Sněžce prý zaslechl náhle utichnuvší zvuk leteckých motorů - narazil do jižního svahu Obřího hřebene chvíli po čtvrté hodně ranní. Šesti vojákům se podařilo dostat z trosek a v hlubokém sněhu se v neznámém terénu vydali hledat pomoc.
Nakonec narazili na tyčové značení, díky kterému se jim podařilo dojít na Růžovou horu. Jak uvádí zpravodaj krkonošské společnosti Veselý výlet, pomoc šestice přeživších našla teprve kolem půl osmé ráno, pro jednoho ze zbědovaných vojáků už ale bylo pozdě, zemřel krátce poté. Lidé z Růžohorek i Sněžky se vydali hledat zbylé zraněné, ovšem lokalizovat místo neštěstí se jim podařilo až kolem poledne. Na místě už ale horalé objevili pouze mrtvá těla.
Vojáky převezli místní lidé na hřbitov v nedaleké Malé Úpě, kde byla těla pohřbena. Po odsunu německého obyvatelstva i kvůli politickým poměrům se o pohřbených vojácích wehrmachtu v dalších desetiletích moc nemluvilo. Teprve začátkem 21. století se o ostatky - podobně jako v případě mnoha jiných německých vojáků - postaral Lidový spolek pečující o německé válečné hroby. V červnu 2002 byly ostatky všech 23 mužů exhumovány a poté uloženy na německém vojenském hřbitově v Brně.
Trosky třímotorového junkersu, ležící nedaleko jedné z tras na Sněžku, se pak staly oblíbenou turistickou atrakcí. Turisté i místní obyvatelé letadlo také postupně rozebírali, mezi prvními věcmi zmizely přístroje, místní dokonce vzpomínají, že se z vlnitého plechu potahu vyráběly ruční bubnové pračky. Trup letounu i další trosky se ale s každou zimou sesouvaly ze svahu a protože ležely v první zóně Krkonošského národního parku, porušovali jejich návštěvníci zákon.
V nejpřísněji chráněné části hor navíc zůstávaly vyšlapané stezky i další stopy výletníků. Až v 90. letech minulého století se o poměrně zachovalý junkers začali vážně zajímat fanoušci letecké historie. Skupina ze Severočeského leteckého archivu v Mostě dokonce už chytala vyzvednutí trosek a jednala o jejich umístění v kbelském leteckém muzeu. Nakonec je ale předběhli obyvatelé Malé Úpy, kteří v září 1998 zbytky letounu pomocí vrtulníku, který právě pomáhal těžit dřevo, odvezli.
Dnes jsou zbytky letounu k vidění v informačním centru v Malé Úpě, kde mají například vystaven levý motor nebo část křidélka a odkud si turisté mohou odnést zvláštní známku, vyrobenou ze zbytků letadla. Několik částí junkersu je vystaveno před maloúpským hřbitovem u kostela svatého Petra a Pavla, kromě dílů motorů třeba zadní část trupu. Památky na zřícené letadlo má řada lidí - ať už místních nebo turistů - stále doma a občas se některý z nich rozhodne je odevzdat do expozice.