Ilustrační foto: ingimage.com

Sexy i v důchoďáku

20. 5. 2020

Myslím si, že to byl zrovinka C. G. Jung, kdo napsal, že ve čtyřiceti letech je člověk cca v polovině života a pomalu začíná jít z kopce. Ne, že bych neuznávala světoznámé psychiatry a nectila jejich výroky, ale ve čtyřiceti letech jsem toužila vylézt výš, ba přímo zdolat nejvyšší vrcholky a štíty hor. A taky jsem tak učinila a vyškrabala se až na střechu světa.

stárnutí Vtipnější vyhrává

Autor: Helena Fruhbauerová

Hodnocení:

(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Vladislava Dejmková 21.5.2020 05:40

Hezky vyjádřená myšlenka. Na kopci je krásně...

Jitka Caklová 20.5.2020 23:50

Přesně takovéhle "vysávačky", z uvedeného rozhovoru nemusím. Do pětačtyřiceti jsem si budovala jistoty, abych v padesáti mohla začít žít a netoužím po sezení na vrcholu. Jsem téměř na začátku poslední třetiny svého života a náležitě si ji užívám. Do kopce, až do úplného konce této pouti a hlavně sama za sebe ♥♥♥

Soňa Prachfeldová 13.2.2015 19:29

Moc se mi líbí Váš článek , super, ano vychutnat si slunce do posledního slunečního paprsku !

Hana Rypáčková 12.2.2015 21:45

Je důležité žít v přítomnosti.Jsem splachovací.Dnes jsem se dostala nad 1000m a užívala si sluníčka.Děvčata, na horách je krásně.Cestou mlha, námraza na stromech a nahoře teplo a azuro.Nemusím mít šminky a řasenku, ale radost si udělat umím.

Marie Magdalena Klosová 12.2.2015 20:22

Paní Heleno,to je odvaz! Vypadá to,že z toho kopce nikdy neslezete.Jiskříte,radujete se a moudře shlížíte dolů.A ještě o tom vydařeně píšete.Vítejte v naší krevní skupině! mm

Zuzana Pivcová 12.2.2015 18:47

Já na to další vůbec nemyslím a říkám si, že to nějak bude, buď to zvládnu nebo mi to už bude jedno. :-)))

Eva Mužíková 12.2.2015 18:04

Sakra, to mi připomnělo, že musím zkontrolovat autolékárničku.... Velmi jste mne paní Heleno pobavila, ... ruční brzdu bych také klidně povolila a přidala plyn, ale chybí " spolujezdec"

Alena Tollarová 12.2.2015 17:38

To je krásné čtení. Uvidíme se v Poděbradech? Určitě si vezmu ty moje modré lodičky :)

Libuše Křapová 12.2.2015 16:49

Heleno, vy jste ženská podle mého gusta. Takhle se má brát život. Na co chystat tašku? Do porodnice už nepojedeme! Život se má žít, ne živořit. A až jednou - pokud vůbec - někdy nebudeme opravdu schopné dělat hlouposti, tak ať máme na co vzpomínat :-))))))) P.S. Já nemám ani župan, je-li nutno, půjčuju si manželův. Tak na zdraví, vínečko je fajn

Jana Šenbergerová 12.2.2015 16:48

Také jsem začala šplhat na svůj kopec až ve čtyřiceti a je mi dobře. O to líp, že už na něm nejsem sama. Moc pěkně jste to sepsala. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Tohle všechno se vážně děje?

Pamětníci vědí, že zde občas zveřejňuji články s fotkami bizarních míst, nápisů a věcí. Naposledy to ale bylo už dávno, je čas pauzu napravit, a tak si prohlédněte tyto výtvory lidského ducha nebo i přírody.

Oldřich Čepelka

Cesta životem

Tak jsem se vydal na cestu! Nehledám ale nějaký, až vznešený cíl. Cíl je vlastně konec takové cesty…

Jan Zelenka

Šedesátníci a starší byli dříve opomíjení, nyní se jim všelijak nadbíhá

Politici, tvůrci reklamních kampaní, obchodníci, novináři, ti všichni se nyní zajímají o lidi v seniorském věku. Je to výrazná a pozoruhodná změna oproti situaci, která tady byly před deseti a více lety. Tehdy byli v centru pozornosti výhradně mladí lidé.

Vratislava Hofmanová, redakce

Můj seniorský den aneb stáří

Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a babičkou na Vinohradech u Riegrových sadů v Praze 2. Byla to poslední ulice na Vinohradech, za námi už byl Žižkov. Nakupovat jsme chodili všichni na Žižkov, obchody byly v blízkosti našeho bydliště.

Ingrid Hřebíčková

Nabídnout a přijmout pomoc. Zkouška, kterou zvládne málokdo

Nechci, aby mě lidi viděli bezmocného na vozíku. Nedovedu si představit, že mě uvidí cizí osoby nahou. Nesnesu, aby mi někdo pomáhal s umýváním. To často říkají lidé, kterým ubývá sil. Nesmysly, reagují mladí, kteří si takové pocity zatím nedovedou představit.

Vratislava Hofmanová, redakce