Otrokyní ve Francii - 2.díl

Hezke poctenicko,dekuji ! Chodi z toho mraz po zadech. Take jsem se s necim podobnym setkala a verim vam kazde slovo. Mnoha mlada devcata dopadla hure a stoji nekde u cesty... Tady v italii je mnoho sluzek z rumunska a vsech koutu sveta. Jen tomu povolani davaji stravitelnejsi nazvy.

Nemyslela jsem to jako výtku, je jasné, že každý počítal, že si tam vydělá a bude moct cestovat nebo si něco koupit. Cizinci nebo i naši podnikavci na to hřešili. Bylo to i zde. Pomáhala jsem tu německému historikovi, snesla mu z dokumentace první poslední, on mě na závěr nazval "duší archivu" a dal mi 10 marek, ať koupím něco kočkám! Tak prima den.

Zuzanko , je to už dávno, ale já jsem tam nejela pro peníze , ale myslela jsem , že to bude dobrodružství a že celkem levně uvidím moře. Moře jsem sice viděla, ale s tím ostatním jsem nepočítala ai ve snu. Moje tzv.naivita, spíše blbost se mi nevyplatila. Já jsem spíše vždycky věřila v dobré a slušné lidi. Už jsem dávno vyléčená.

Hanko, Hanko, vrátila jsem se z krátké cesty do Německa a čtu dodatečně Vaše vyprávění. Doufám, že od té doby už uteklo pár let, že to nebylo teď. Zkraje po listopadu řada našich lidí naletěla takovým novodobým "otrokářům". Slyšela jsem ještě horší příběhy. Vzpomínám, že jsem kdysi před ředitelem celorakouského archivnictví, který byl u nás v archivu na návštěvě, řekla při pozvání na oběd, že bych šla kamkoliv na práci do Německa, kde se domluvím, jen abych si vydělala, třeba za uklízečku, a on na mě začal řvát, že to snad nemám zapotřebí. takhle se shazovat, že přece mám nějakou důstojnost a ty mizerné peníze by mi za to nestály. Bylo to v době, kdy k nám západní cizinci přistupovali jako k nižší kategorii, a i když jsme třeba měli vysokou školu, mysleli si, že nám stačí málo. To, co mi řekl ten pán, jsem si zatraceně jednou provždy zapamatovala.