Kouzlo časů minulých:
Jedna ku padesáti

Určitě jsem se o tom již zmiňovala v některém ze svých příspěvků. Můj tatínek architekt stavitel ztratil stavební firmu při znárodnění. Měl ještě ve spořitelně dvě životní pojistky pro své dvě malé dcerky. Začalo se proslýchat, že bude měna, i když to prezident popřel. Tatínek ale z obavy přece jen zažádal o výběr vkladu. Záměrně však došlo k jednodenní prodlevě, že jako zažádal pozdě, a tímto podvodem přišel o všechny peníze, protože je dostal právě už jen jedna ku padesáti. Místo dvou životních pojistek mu maminka údajně koupila nutně potřebné jedny boty. A my jsme byli jako vykořisťovatelská rodina na dně.

Můj děda před válkou byl českým úředníkem, který budoval ve společném státě i na Slovensku fungující penzijní systém. Nejen, že nebyl z chudé rodiny, ale i ve svém postavení nebyl špatné placený. Během let se v Bratislavě usadil. Oženil se s babičkou. Ta do manželství přinesla nemalé jmění. Bydleli spolu v poměrně luxusní vile v bratislavské části Koliba. Také se jim tam narodila první dcera, moje matka. Patřila jim i prosperující restaurace ve vlastní budově. Její provoz měla na starosti babička. Když vznikal samostatný profašistický Slovenský štát, mohli si vybrat, zda zůstanou a nebo se vrátí do Čech. Vrátili se do Prahy. Po válce se nakonec rozhodli, že se do Bratislavy nevrátí. Vyhlédli si krásnou romantickou vilu s velkou zahradou v pražském Podolí ve svahu s výhledem na Vltavu. Veškerý majetek v Bratislavě prodali. Vilu, ostatní budovy včetně pozemků i vnitřního vybavení a jednali o zakoupení nemovitostí v Praze. Během reformy přišli o všechen majetek. Dědovi to podlomilo zdraví. Po několika infarktech a náhle propuklou cukrovkou musel odejít ze zaměstnání. I jako člověk, který měl velký podíl na budování penzijního systému dostal měsíční důchod 600 korun. Babička, která byla v domácnosti neměla nárok na žádný důchod. Děda s babičkou se odstěhovali na venkov. Děda (Alfons Záruba) byl už v té době známým malířem a tak se živil malováním a prodejem obrazů. I když každý jeho obraz byl často prodán už než ho začal malovat, žili oba velice skromně. Osobnost mého dědy, jak já jsem ho poznal, by si asi zasloužila samostatný článek. Mě velmi mrzí, že se nedožil konce vlády komunistů, které tak bytostně nesnášel a nikdy to před nikým netajil. Možná že to, že moje matka samoživitelka studovala a já jsem celé své dětství trávil u prarodičů, to mělo také vliv i na moje politické postoje v současnosti.

Pamatuji si to,vzpomínalo se na to hodně, ale my jsme se vydali z peněz při stěhování a tak nás to tolik nebolelo.-bylo mi sedm.