Vtipnější vyhrává: Jak
jsem se stala zlodějkou

To byl asi trapas pro Vás, je to úsměvné, jenže co zbytečných dohadů z toho může vzniknout., leda předem nahlásit, že filosofům se to občas stává :-)

Pěkné a tak pravdivé!Vozíky,košíky,návleky atp.

Někdy najdu vozík v parku, různě po městě.Někdo si asi zapomene nákupku...Když si toho nevšimne okolí, vozíky jsou na parkovišti nehlídané...

Hani pěkné, to já jednou zapomněla auto před obchodem, dojela domů tramvají se dvěma taškami nákupu a až před domem jsem si všimla,že tam nestojí moje auto. To leknutí,než jsem si vzpomněla, bych nikomu nepřála.

Jak jsem vzpomínala, jestli se mi někdy něco podobného také nepřihodilo, tak jsem si vzpomněla, jak jsem kdysi dávno zaparkovala kočárek s naším nejmenším před sámoškou, ven vyšla obtížena - v každé ruce tašku s nákupem a na kočárek jsem si vzpomněla až na opačném konci náměstí. Bylo to naštěstí na dohled, ale stejně...

Nejvíce se lidé pobaví trapasem jiných.... pobavila jste mne. Také mám nedávný zážitek. Se snachou jsme byly koupit v Kauflandu " maličkost". Nevzaly jsme vozík. Jelikož se najednou nákup rozrostl, rovnaly jsme jej různě na dětský kočárek... Zaplatíme a jdeme k autu, když jsem sklopila boudu, aby jsme kočár složily do auta, málem jsem se opupínkovala... V záhybech boudy jsme měly " ukrytou" nezaplacenou část nákupu. hodnota byla sice zanedbatelná, ale představa, že nás někdo mohl oslovit s tím, že jsme kradly, byla opravdu nepříjemná...

Napsala jsi to, Hanko, s vtipem Tobě vlastním, i když šlo o prekérní situaci. Mně se jednou stalo, že mě pracovník ostrahy v drogerii Rossmann, kterému jsem se asi zdála podezřelá, že příliš dlouho prohlížím a nedávám do košíku, veřejně u pokladny vyzval, abych ho následovala do postranního kumbálu, kde mě prošacoval. Byla jsem z toho úplně vedle, jak ho to vůbec mohlo napadnout. Když se mi to ale zopakovalo v obchodním domě, kde jsem jela po eskalátoru do přízemí a tam mě ostraha zadržela, abych řekla, co jsem kde kupovala, tak to už jsem fakt nechtěla věřit. A když mě při výstupu z vagonu metra u eskalátoru tryskem doběhli dva policisté a před všemi mě legitimovali, zmohla jsem se na dotaz: A můžete mi říct, proč? Odvětili: Připomínáte osobu, kterou hledáme. Takže to beru s rezervou, že mám "zlodějský ksicht" a připomínám kriminálnici, a čekám, brzy-li se budu muset někde svléct. :-)))

Z vozíkem jsem sice nikdy tak daleko nedojela ,ale s návleky na nohou z ordinace zubeře jsem prošla celé město,a všimla si jich u domu . Tak jsem je vyprala a s omluvou donesla zpět lékařce. Ta se smála a řekla že jsem jediná která je vrátila ,stává se to prý hodně pacientům ale zpět je nenosí. Muselo to být velmi humorné vidět vás s vozíkem u schodů do metra.

Tak to obecenstvo vám nezávidím. Už mockrát se mi stalo, že jsem odešla ze samoobsluhy s košíkem, od lékaře s návleky na nohou a nedávno dokonce z restaurace bez placení. Rozhodně to nepokládám za výpadek paměti. Tak to dopadne, když člověk myslí na něco jiného. Na malém městě bývají obyvatelé shovívaví, obzvláště když vás znají. V nejbližší samoobsluze se zřejmě dost krade, protože zpřísnili opatření a prodavačky kontrolují, co mohou. Jedna z nich, moje bývalá žačka se mi omlouvala, že to musí dělat, i když ví, že jsem je ve škole vždy vedla k poctivosti. Pěkně jste nám připomněla, že máme být ve střehu. :-)