Vtipnější vyhrává:
Cesta za krásou bolí

Když jsem pracovala na učilišti,tak za mnou přišla děvčata, jestli bych jim půjčila jehlu.Já v domnění,že to potřebuji na přišití něčeho,tak jsem jim jehlu půjčila.Kde by mě napadlo,že to chtějí na propíchnutí ucha.Jehlu mi přinesly zpět a já se zděsila.Patřičně jsem jim vyčinila,kdyby si tím ublížily,že následky ponesu já.Oni na to,nebojte se,my jsme tu jehlu nahřály nad svíčkou.Od té doby jsem byla ostražitější..Na štěstí pro mne ,nic z toho nebylo.Ucho se zahojilo a já měla o zkušenost víc

Já jsem také ráda, že mi rodiče tu bolest způsobili už jako mrněti. Nevím, jestli bych v dospělosti sebrala odvahu. Při čtení článku mi bylo docela ouvej ...

Vtipné, moje švagrová si také prorážela uši už skoro v důchodcovském věku, no to jsem ji obdivovala. Lépe nechat udělat po narození, než takhle trpět pro ušní krásu.

Jani, moc ráda jsem si od Tebe opět něco přečetla. Příjemné, vtipné, milé. Už se těším na další článek.

Nelituji, že jsem si dírky udělala....ač vím, jak to bylo nebezpečné, když si představím mapu ucha a jeho akupresurní body. Andílci byli nade mnou a neonemocněla. A krása? Kde začíná a kde končí? Myslím, že je na ženách krásné, když se zdobí a dělají vizuelně krásné, podstatný bonus, když jsou uvnitř ještě krásnější.

Milé vyprávění. Vzpomněla jsem si na spolužačku, která stejně tak jako vy si nechala propíchnout od kamarádky uši. Když propíchla jedno, tak bolestí omdlela. Když se probrala, obrátila se na kamarádku se slovy:"A teď to druhé." "-)

Také mne při představě Vaší "operace" mrazí. Náušnice nosím od raného mládí, když je nedej Bože musím z nějakého důvodu sundat, připadám si jako nahá...zvyk je zvyk... Tetování naštěstí nikdo v mé rodině nemá, nelíbí se mi tako móda. Hezký článek.

Pěkně napsaný příběh.A seš odvážná,mě,kdyby nepropíchli uši jako miminkovi,tak bych se k tomu neodhodlala. A koukám,že z mladých "klukovských" let ti zůstalo to lezení po stromech,viď? :-))

Velmi čtivé.Uši jsem nikdy neměla děravé, starší sestra ano.Holky všechny /vydupaly si to ve čtyřech letech/ a vnučky všechny /i když to jedné dost hnisalo/Ale líbí se mi to na nich.Vnuk má v uchu nějaký cvoček v lalůčku.Ale tetování probíráme a nikdo zatím po něm netouží. Dost dobrý M.M.

Moc vtipné vyprávění. Každý jsme měli nějaké trápení. Já si zase vždy připadala víc jako kluk a byla jsem nucena chodit jako holčička. Uši jsem si nechala propíchnout po narození syna protože muž byl přesvědčený, že to bude opět holka a přivezl z Jugoslávie náušnice. Byly to takové zlaté kroužky, vůbec ne pro miminko. A mně jich bylo líto. Jenže po čase jsem je vyndala a dírky mi za tři měsíce zarostly a náušnice mi nechybí.