S kávou na stole,
s kočkou na klíně

Tam bych si připadala jako doma. Máme čtyři a taky jsou všude. Až budu v Praze, určitě zajdu.

Dobře Zuzko, že jsi o svém hezkém zážitku napsala, já jsem tam byla už před Vánocemi, to byla kavárna otevřená teprve třetí týden. Moc se mi tam líbilo, ale napsat o tom mě nenapadlo. Dokonce vím ještě o jedné kočičí kavárně na Žižkově, i tam někdy zajdu. Ale přiznávám, že doma často mívám moji Míšu na klíně, zvláště při kávě.

Jednou se do tam určitě půjdu podívat. Ale nevím, jestli si dám kafe. Mám kočky ráda a doma je rozmazlujeme (tedy, pokud se Pepošek nerozhodne, že tuhle myš, co si zrovna chytil a ona ještě mrká, chce žrát v předsíni na stole). Ale u kafe by mi kočka na stole vadila. :-(((

Upřímně řečeno,vůbec jsem Tě,Zuzko,v tomto příběhu nečekala.Ale sluší Ti to!Já jsem byla"kočičí máma"v dětství.Někdy jsem chodila domů poškrábaná kde se dalo dostat kočičími drápky.Dnes dávám přednost pohledu z povzdálí.

Zajímavá kavárna, dík Zuzko.

Musím tam zajít, šla jsem kolem a nakoukla.Bylo tam dost plno mládeže.S kočičkou či kocourem ti to sluší...

Pro lidi, kteří mají kočky rádi, ale z různých důvodů je nemohou chovat, je to jistě velmi příjemné místo. Já nemusím do kavárny, stačí zajít ke kamarádce, ta má doma koček 6. Také jsou všude a vždy se o mě začne otírat přesně ta, která nejvíc kontrastuje s mým oblečením. Na černých kalhotách se báječně vyjímají bílé chlupy a naopal. :-) Navíc dává kočkám jména podle lidí, které jí připomínají, takže jste tam vždy v zajímavé společnosti. Teď hned mě napadá Aňa Geislerová, Magdalena Rettigová, Franz Josef, ...