Jsem technický typ? A vy?

Já si o sobě myslím, že nejsem technický typ, ale když zůstala kamarádka sama, vždycky chodila s problémy technického rázu za mnou. Když onemocněl manžel, který byl moc šikovný, musela jsem si také s lecčím poradit. Teď se mi hodilo, že mě často donutil asistovat a leccos jsem okoukala.Třeba mě z poslele naváděl, jak vyměnit vypínač v komoře. Když zemřel, naučila jsem se spoustu drobností, mimo jiné také vyhledat potřebného řemeslníka. :-)

Já nejsem vyloženě technický typ, ale jak šel život, mnohé práce jsem se musela naučit. Tady v malém bytečku mám velký šuplík, v jehož útrobách je ukryto vše potřebné pro drobnou údržbu v domácnosti. Dokázala jsem postavit králíkárnu, srub pro ovečky, pokrýt střechu kůlny lepenkou, pořezat dřevo na cirkulce, ale to vše z nutnosti, neb jsem byla sama. Pravda, že mne tyto práce bavily více, nežli například háčkování. Ale dokud jsem měla partnera, tyto činnosti byly pro mne tabu, vždy jsem jej při každé práci ráda pozorovala a těšila se i z maličkostí, které udělal.

Proč ne pro muže? Můj je knihomol a nešika, ale na vše našel nějakého kamaráda nebo meloucháře. Umí vařit a postaral se vždy skvěle o děti.Není technický typ, ale život ho naučil.

Předpokládám, že otázka je položena především pro ženy ovládající skvěle domácí přístroje, roboty a vyrábějící bytové doplňky, které ostatní z rodiny nejsou schopni zkonstruovat. Za sebe píšu, že jsem technický typ, protože mne velmi zajímala optika a vystudoval jsem střední průmyslovou školu se zaměřením na optiku a jemnou mechaniku v Praze-Karlíně. Tam jsme nejen soustružili a frézovali kovy, ale ručně jsme brousili optické čočky. Jako učitel jsem si doplnil aprobaci 3 lety studia navíc, abych mohl učit kvalifikovaně pracovní vyučování. Děti to bavilo vyrábět vlastnoručně dárky pro rodiče a byly šikovné. Na středních školách už jsem pracovní vyučování neměl, ale rád na to vzpomínám.

Tak paní Hano, to jste mi kápla do noty. Na SVVŠ jsme měli výrobní praxi ve stavebnictví. Zdili jsme komín, navazovali rohy a pod. Bravurně namíchám maltu, nahodím zeď. Přečtu stavební plány...moc se mi to hodilo, když jsem zůstala sama a stavěla patro na domě. Z nedostatku peněz jsem si zavěsila všechny lustry a to se elektřiny strašně bojím. Dělám vše i těžkou práci třeba s krumpáčem. Strašně u toho ale kleju, když se mi nedaří.

V práci za mnou chodily kolegyně - Zdeno ty jsi ten technický typ........... běžnou údržbu naší laboratorní techniky jsem zvládala, i opravu menších závad s technikem na telefonu (servisní technik k nám měl více než 100km, byl rád když kvůli malým problémům nemusel jezdit). Jednou k narozeninám jsem od kolegyň dostala kreslený diplom "Ferda Mravenec - práce všeho druhu". Kamarádím se s elektrickou pilkou, vrtačkou i dalším nářadím, zahradní chatku jsem si obložila palubkama, položila zámkovou dlažbu pod houpačku, vytapetuju, vymaluju..........ale jestli jsem opravdu tech. typ nevím, protože s dnešní technikou - počítač...... docela "válčím". Ale nevzdávám to a učím se.

Vidíš, Hani, jak se vše, co se člověk naučí, hodí. Jsem jednoznačně technický tip. Už jako holka, po tom co zemřel děda, jsem dělala chlapa v rodině. Jen já věděla, kde je jaké nářadí a jak ho vzít do ruky.Mám i technické vzdělání. Můj první muž vypínal pojistky i při výměně žárovky, pak jsem byla dlouho sama. Teď už mám doma technika a kutila všeho druhu. Ale stále mne "technické" práce baví.

Hanko, umíš. Já jsem na tom hůř. Jako mladá a mladší jsem si dokázala hodně s technikou poradit na nouzové úrovni (když někde něco selhávalo a bylo nutno rychle zakročit). Teď jsem už móóc spokojená, že na to mám lidi :-))

My měli na SVVŠ základy rostl. a živočiš. výroby. Z toho si pamatuju jen jak jsme potom smrděli, v nejlepším případě, jak prořezávat stromy, krav jsem se bála. Ale vždycky se mi líbilo si něco vlastní rukou udělat, opravit, nebo aspoň u toho pomáhat. Když zůstane ženská sama v baráčku, tak neřeší, zda je či není technický typ. Vznikne "Ferda Mravenec - práce všeho druhu". ;-)

Když čtu, co všechno dokážeš, tak konstatuji, že technický typ rozhodně jsi. Já naopak ne. Sice, když mi někdo něco důkladně vysvětlí, to jakžtakž pochopím, ale jako dar jsem to nedostala. Často jsem ale toho i trochu zneužívala a hned v úvodu prohlašovala, že jsem "humanitní typ", aby po mně nikdo rukodělnou práci nechtěl. :-)))