Elvíra aneb Střípky z polepšovny

Blízko nás jsou Kostomlaty - také výchovný ústav, prostě ta děvčata život utváří jinak a jen málokterá se z toho dostane, některá mají nadání a krásně zpívaly, většinou Romky

Evičko, to si popovídáme, až se sejdeme!. Těším se.

Vychovat dítě, děti, mladou generaci, je ten nejtěžší úkol, který zde byl člověku svěřen.

Evči,mělas zodpovědné zaměstnání a věřím,že jsi to se svojí povahou zvládla na jedničku.Určitě jsi hodně dětem pomohla.

Já zareaguji jinak. Znám totiž ze své praxe totiž paní, která se plna ideálů vzdala dobrého místa a stala se na plný úvazek pěstounkou. Vzali si s manželem tuším 5 dětí. Po letech jsem ji potkala, naprosto zklamanou. Její očekávání, že děti ocení její péči, se totiž nesplnilo. Jen si postěžovala, že ty geny asi vychovat nejdou.

Evičko, asi to není jednoduché pracovat v takovém prostředí, ale pocitově bys mi tam se svou povahou opravdu sedla. Ty děti asi nejsou v jádru špatné, jen mají díky dosavadnímu životu "normu" trochu posunutou. Vzpomínám, že před lety, když jsem chtěla za každou cenu do Prahy a nemohla jsem sehnat místo, nabízela mi kamarádka, která učila němčinu na VŠ SNB, jestli nechci zkusit vzít místo psycholožky u vězeňkyň. No, to bych absolutně nezvládla!

Je třeba brát věci s nadhledem a humorem..Kolik poctivých je asi v normální deváté třídě... Zažila jsem:"Vaše Eržika by měla na to vyučit se prodavačkou"."Prosím vás, vždyť krade.Stejně se bude živit p----."

Je to přesně, jak píšete, sice úsměvné, ale ... V těch letech jsem pracovala v internátní škole při dětském domově. Těch smutných dětských osudů! Přesto ani tam nebyla nouze o úsměvné příhody.