Moldavský večírek

Nevím, zda výběr vlastních negativních zážitků, kaleidoskopicky uvedený bez zřetelné koncepce, je to, co je po tématické stránce ve zdejších článcích postrádáno, a tudíž je nějakým velkým přínosem. Že tvorba hodně vypovídá o osobnosti autora, to, myslím, v případě tohoto textu platí plnou měrou.

Vy jste zaznamenal nějakou "nevoli" ?Svým způsobem jsme Vám všechny,které vaše příspěvky čteme,daly najevo,že jste pro nás jakýmsi způsobem "přitažlivý",to ovšem neznamená,že s Vámi musíme být zajedno.Na rozdíl od Vás si nemyslím,že převažuje ta "pěkná stránka" v popisu současného života.Jestliže se nechceme stále"otravovat"těmi negativy,neznamená to,že utíkáme do snů a nic o "opravdovém"světě nevíme.Ale je také pravda,že si k sobě přitáhneme to,na co stále myslíme,či si to představujeme.Já proto dávám přednost tomu pozitivnímu.Ale vaše příspěvky si nadále ráda přečtu,ať budou o čemkoliv.Jedna "mimopražská".

Pane Nekvasile, pokud jde o mě, odlišnost není pro mě důvodem k nepřátelství a psychoanalýzu nechávám odborníkům. Vyjádřila jsem spíše své rozpoložení po přečtení vašeho příspěvku. Liší se od ostatních, a to pokládám spíše za jeho plus, i když nemusí odrážet můj pohled na život. Takže se nenechte odradit a ukazujte nám svůj pohled na svět, ten můj to nezmění, ale jistě rozšíří.

Chápu Vás. Jen dvě stránky, rub a líc. Pokud jste se tedy rozhodl vedle žertovných či dejme tomu snových příspěvků dát na druhou misku vah všechna ta rubová negativa, nic proti tomu. I když nepochybuji, že byste se určitě dokázal podělit i o hezčí zážitky.

Vážené nectitelky, děkuji za psychoanalýzy, amatérské či profesionální. Jistě byly míněny upřímně a přátelsky. Život a lidské bytí má pořád jenom dvě stránky, rub a líc. Ta pohodová je nějak popisována a oslavována, ta druhá polovina, negující a doplňující tu první, bývá popularizována jen v náznacích. Obyvatelstvo ji nechce slyšet, jako by neexistovala. Přesto je dost podstatná. Vysvětluje skutečný a celkový pohled na svět. S oběma částmi lidského bytí jsem se setkal v Evropě, Africe, a tady v pražské „metropoli“, i kolem „baráku“ v Evropě. V mém bohatém životě (ne na peníze) jsem zažil mnoho příběhů, jako málokdo. „Moldavský večírek“ není kontraverzní příběh, je to skutečná pražská událost. Ne každý občan měl možnost zúčastnění. Asi proto ten údiv, nepražských? Výraz „ozdoba recepcí a pohřbů“ používal třeba významný komik 60. let Miloslav Šimek. Tehdy tomu rozuměli mladí i starší, vyvolával ve všech generacích úsměvy. Nechápu tu nevoli vás, některých? Poznat skutečný život z obou stran je některým skutečně nepříjemné. Raději zůstanou u toho snění. Přesto doufám, že některé zůstanete nadále mými příznivkyněmi. Popisovat příběh o včasném příjezdu vlaku z Kolína do Prahy je pro čtenáře asi k uzívání, kdo to má číst?!

Máte určitým způsobem mozaikovitý způsob vyjadřování, rychle střídáte myšlenky a informace, které na sebe občas nenavazují. To se mi líbí. Trochu mi to připomíná Párala nebo i Hrabala. Máte tvůrčí talent. Ale na lidi máte, alespoň to tak formálně působí, vesměs negativní pohled. Rozhodně není vše tak blbé, ale Vy jako byste si vybíral záměrně extrémně negativní situace, abyste na nich předvedl lidskou hloupost nebo nemorálnost. Možná, že je to jen (tak oblíbené slovo) tvůrčí image. Jenže to píšete pro lidi. A zdaleka ne každý čte rád o důchodcích - ozdobách recepcí a pohřbů, o údajných německých neonacistech, policistce městské fízlici a Vašem plivnutí na podlahu coby přispění do veškerého zdejšího svinstva.

Zvláštní povídání, ano - sarkasmus, nostalgie a i ten divný smutek. Možná jste moc sám, ale umíte s tím vyjít, asi bude těžké se s Vámi přátelit. ***

Vaše texty působí rozporuplně,možná opravdu mají s dekadencí něco společného.Ale dekadencí čeho?Světa,společnosti,lidského chování,nebo snad dokonce Vaší osobnosti?Je v nich dost sarkasmu,někdy i hulvátství,ale i skrytého smutku.Je to jen póza?

Vaše texty jsou velmi zvláštní. Já bych je nazvala "dekadentními", ale to asi není tak docela výstižné, jak bych chtěla. Jsou zvláštně ostrovtipné a zároveň nostalgické. Původně jsem chtěla napsat, že mi moldavská vína chutnají, ale než jsem se pročetla ke konci, nějak mi na jazyku zhořkla.