Mé tři děti mne bohatě obdařily a tak mám pět vnoučat a občas jsem vpasována do role hlídací babičky. Tak jsem taky loni v létě dorazila k dceři, která má děti dvě. V rychlosti při odchodu mě zaúkolovala, co můžu dětem uvařit a pak po ní zbyla jen vůně parfému v předsíni. Pěkná vůně, má dobrý vkus, určitě po mně!
Staršího vnuka jsem hlídat nemusela. Žije si svým virtuálním světem a v jednom kuse na tabletu střílí po příšerných nestvůrách v jakési „výchovné“ hře. S vnučkou jsme nejdříve oblékaly Barbíny, které se mi ani trochu nelíbí, už jen proto, že do postavy Barbie mám hóóódně daleko. Pak jsem usoudila, že je čas chystat oběd a navlékla jsem vnučce zástěrku, aby mi při vaření pomáhala. Byly naplánované kuřecí řízky. Všechny kousky jsme spolu náležitě obalily v trojobalu. Ještě přílohu! V šesti letech děvčátko ještě sice škrábat brambory neumí, ale někdy se s učením začít musí. Dostala koš brambor, škrabku a návod.
Já se pustila do smažení hromady řízečků. Na pánev jsem nalila dostatečné množství oleje a čekala na jeho ideální teplotu. Mezitím jsem se obracela ke své pomocnici, která zápasila se škrabkou a zatím vítězila škrabka. Ukazovala jsem už popáté trpělivě, jak nástroj držet a společnými silami jsme se blížily už k třetímu oškrábanému brambůrku. Olej dávno dosáhl potřebné teploty a protože jsem do něj řízky nevložila, rozhodl se dát o sobě vědět.
Ucítila jsem divný zápach. Otočila jsem se, sporák hořel! A hořící olej náležitě provoněl celý byt, dceřin parfémový odér byl ten tam. Ruce chtěly hasit vodou, ale rozum velel, neblbni, takový oheň se hasí práškovým hasícím přístrojem. Kde ho vzít? Další možnosti hašení požáru? Zamezit přístupu kyslíku... deka... vyplouvaly na povrch informace snad ještě z hodin branné výchovy na základní škole. Vběhla jsem do obýváku a popadla deku, kterou jsem mrskla na pochodeň v kuchyni. Plameny opravdu zmizely, ale protože jsem ještě stále nevypnula plyn, deka se během okamžiku proměnila ve velký černý škvarek připečený na pánev a sporák. Konečně jsem otočila knoflíkem. Toho smradu a poletujících černým sazí v kuchyni!
Srdce mi tlouklo, po zádech stékal smrtící pot. Ale dostavila se i úleva. Hurá, nepotřebovali jsme hasiče. Holčička byla tak zabraná do práce s brambory, že si skoro ničeho nevšimla. Namazala jsem dětem chleba, aby neumřely hlady a začala uklízet. Šlo to opravdu těžko. Trvalo mi to víc jak dvě hodiny. A smrad přetrvával. Rozestavěla jsem po kuchyni mističky s octem. Vyhodila jsem do popelnice přiškvařenou pánev, zašla do obchodu a koupila novou. Zavolala synovi, aby přivezl tu stejnou deku, kterou jsem jim koupila před rokem.
A když se mladí v noci vrátili a zavětřili, jen tak mimochodem jsem utrousila, že to tu ještě pořád smrdí ten přepálený tuk z řízků. Že jsem jim málem zapálila byt, se dodnes nedozvěděli.