Můj zážitek roku: Poťouchlý balkon

Paní Jindřiško, Vy vlastně máte balkon ráda a moc o jeho vzezření pečujete, myslím, že když je byt a bez zahrady, tak balkon je výhra.

Žila jsem v malém bytě se dvěma malými dětmi, žádným balkónem a žádnou sušárnou. Prádlo jsem sušila venku, tenkrát to ještě šlo, nic se nikdy neztratilo. V zimě byly šňůry s prádlem přes noc všude kde se dalo. Když jsme se stěhovali do většího bytu s BALKÓNEM, byla jsem šťastná jako blecha. To nemění nic na tom, že v určitých věcech jsem taky "konzerva". :)

Nezlobte se na svůj balkon a buďte za něj ráda.Já svůj miluji,je to má nejoblíbenější místnost.Od jaro do podzimu ho mám plný kytek,potom podzimní výzdobu,vánoční výzdobu a za chvíli máme zase jaro.I sušák se tam vejde a stoleček s křesílky na posezení u kávy. Moc si ho užíváme a taky jsem mu slíbila markýzu,snad na ni časem taky dojde.

Ačkoliv znám i malobyty s balkónem, tak ani moje sestra, ani já ho (říkám bohužel) nemáme. Jak ráda bych si tam občas něco usušila místo v mrňavé koupelničce, i když takové ty skutečné šňůry s visícím prádlem všude na balkonech ráda nemám, jak ráda bych se tam posadila na vzduch do křesílka, jak ráda bych si tím trochu zvětšila prostor. Balkon jsem neměla v životě nikdy. Ano, máte pravdu, že pobyt sousedů na balkoně, zvláště, jsou-li kuřáci, ruší. U nás mají teď všechny větší byty zasklené lodžie. To by bylo úplně ideální, i pro kočky.

Nezlobte se na hmyz, je jedlý na rozdíl ode mne.

Jindřiško vtipně napsaná povídka . Věřím ,ale že v létě zas tvůj balkon bude zářit rozkvetlými truhlíky !

Věřte, nebo nevěřte. Také jsem záhy pochopila, jak bude děj pokračovat, neb totéž mám za sebou. Ale co se mně stalo... jelikož jsem na začátku, když se začaly objevovat na listech jedné z pokojových květin vyžrané díry netušila, co je způsobuje, podrobně jsem nepátrala po příčině, spíš jsem tomu nevěnovala pozornost. Jednou u mne spal vnouček a já jsem si ustlala na matraci na zemi... V noci mne probudilo jakési divné šimrání na krku... samozřejmě jsem se chtěla podrbat a nasahala jsem cosi měkkého.... no, to byl šok, když jsem rozsvítila... ta mrcha zelená asi spadla z kytky, která stála na poličce nad matrací, rovnou na mne... Tak to nebyl hezký pocit, věřte mi, i když za normálních okolností vezmu housenku klidně i do dlaně...

Hezké a vtipné, ze života paneláků.Z muškátů mi lezly žížaly a usychaly na linu.Nechutné.Také je mučím v teple .Kdyby jim opadaly konečně listy, dám je do sklepa, ale kvetou!Ta housenka by se asi zakuklila a na jaře by vyletěl motýl....

Jindřiško, balkon nezatracuj, ty krásné dny a večery, ale i prádlo usušené na vzduchu, to je přece senzace. Já jsem před šesti lety získala s novým bydlením terasu a od jara do podzimu tu bydlím a jsem v sedmém nebi. A kytičky nechám v pohodě dojít a na jaře vyseju, nebo nakoupím nové.

Jen jsem chvíli četla a už jsem věděla, že to píšeš ty, Jindřiško. Měla jsem několikrát stejný problém, když jsem vzala muškáty zvenčí do bytu. Zrovna nedávno jsem ještě jednu hibernující housenku sebrala i pod truhlíkem, který jsem na zimu dala do "ledárny" v podkroví. Konec dobrý, všechno dobré, věřím, že ten balkón bude nakonec tvůj kamarád.