Venku se udělalo opět krásné počasí, slunce hřálo, a tak jsem se rozhodla, že půjdu se svým starším tělem na pláž k vodám lipenského jezera. Uprostřed pláže jsem si rozprostřela svoji osušku, položila se na ni, nasadila si na oči brýle proti slunci, aby nebylo vidět, kam se právě dívám. Ležím na břiš , slunce pálí a já se rozhlížím okolo sebe a bába zvědavá hledám nějaké povyražení. Už ho totiž ve svém životě moc nemám, a proto jsem lačná všeho.
A už to začíná. Krásné štěně, ale né právě nejmenší rasy, se rozhodlo, že své majitelce uteče a trošku si pohraje. Hbitě si stáhlo obojek a prosté všeho omezení se rozběhlo mezi lidi. Majitelčino zoufalé volání naprosto ignorovalo, naopak mělo radost, že ho pronásleduje a krásně si s ní hrálo. Vždy, když se přiblížila, poposkočilo a ladně odběhlo. Laškovalo s lidmi, kradlo jim předměty z dek a dětem hračky a nevadilo mu, že majitelky dětí a malých psů drží své miláčky nad hlavou ve strachu, aby jim velký pes neublížil. Tu a tam se nechalo od lidí pohladit, ale ne chytit.
Majitelka za ním sprintuje k pobavení více méně všech lidí. Někdo se snaží pomoci ji psa chytit, ale protože nemá obojek, není za co ho uchopit. Vedle na dece nějaké dítě prohlásí, že už je to nuda a také ostatní lidé se vracejí ke svému lenošení. Uštvaná majitelka psa nakonec chytí a vleče ho vztekle domů. Je konec představení.
Co ted? Rozhlížím se a co vidím? Na pláž přichází rodinka. Dvě děti a rodiče. Značně obézní malá holka, asi šestiletá, jde vpředu. Je vidět, že je to dítě sebejisté, rodinný tyran a rozmazlený fracek. "Sem né!" nařizuje rodičům, když chtějí rozprostřít deku. "Tady leží divnej chlap, mohla bych na něj šlápnout". Rodiče poslušně pokračují dál a začnou se rozprostírat blízko mně. Otec položí deku a dítě prohlásí: "To je moje". Je mu jedno, kam se položí ostatní. Holky bratr je na rozdíl od ní štíhlý a velice hezký.Je vidět, že se za rodinu stydí, ale rodiče nijak zvlášt nezajímá. Jejich zájem se točí jenom kolem protivné holky. "Vezmi si plavečky," říká otec a dítě si navleče dva kousky látky, které úplně zmizí v tuku a záhybech jejího tlustého těla. Pak tyransky uchopí otce za ruku a poručí si, že půjdou spolu do vody. "A ty mi zatím připrav nějakou svačinku", houkne na matku a hrdě odchází. Matka přičinlivě začně vytahovat spousty jídla z batohu. Hledám očima kluka, ale už tady není. Asi se šel raději utopit.
Zaměřím se tedy na otce, kterému právě do hloubky ujíždí dítě, sedící na nafukovacím delfinovi. Otec si však dítěte nevšímá, protože právě zapředl hovor s blonďatou krasavicí. Vypíná se jako mladý kohout a hltá dívku očima. Radost mu zkazí až starší pán, který k němu lakonicky prohodí "Uplavalo vám dítě". Na otci je vidět, že realitu chvíli nemůže pochopit, protože na nějaké dítě právě zapomněl. Když mu situace dojde, vrhá se do vody a vykřikuje na dítě, aby klidně sedělo a s hrůzou v očích dítě stíhá a zachraňuje před utopením. Krasavice je zapomenuta, a tak otráveně odchází na svoji deku.
Okolo mně právě prochází starší pán a když je blízko, silně zatáhne své břicho. Nenamýšlím si, že je to kvůli mně, protože nedaleko leží mladá dívka a protahuje se na slunci jako kočka. Chvíli mám pocit, že i přede, ale potom si všimnu sluchátek v uších a zvuků, co z nich vychází. Když dívka neotevře ani oko, stařík zase postavu srovná, viditelně si oddechne a pokračuje ke své dece.
Opouštím ho teda pohledem a mrknu na muže, který si využívaje spánku své ženy, fotí mobilem vedle stojící mladou ženu. Je jenom hloupé, že se právě vzrušil a kdo se zaměří, ten to vidí. No snad se jeho žena ještě nevzbudí, no a i když, třeba to vztáhne na svoji přitažlivost.
"Tati můžeme si vzít nafukovací člun", ptají se dvojčata svého podřimujícího otce. "No jasně, " utrousí otec, který se evidentně úplně neprobudil. "A můžeme jet kam chceme?", ptají se opět děti. "No jo," odtuší otec a opět upadá do sladkého spánku. Děti tedy za radostného pokřiku odjíždějí. Za chvíli je člun menší a ještě menší. Snad ví, co dělá, myslím si o otci, když v tom přichází na deku matka, která si povídala s kamarádkou u kiosku. Zatřásla manželem a křičí: Kde máš děti?" Ve vodě," odtuší manžel, naštvaný ze surového procitnutí. "Můžeš mi je ukázat?" Manžel mžourá na jezero, až nachází člun opravdu v dálce. "Ježíši," zařve a utíká do vody. No snad je do večera dostihne, říkám si a konejším plačící ženu.
Pak už toho mám dost a rozhodnu se jít do vody. Není nijak zvlášt teplá, ale udělám několik temp, abych staré tělo rozhýbala. "Dobrý den", ozve se vedle mne. Otočím se a koukám na neznámého staříka. Neznám ho, ale slušně mu odpovím. On však zapřede hovor a hned mi oznámí, že je vdovec a vlastní penzion a že by se se mnou ještě rád sešel jindy a jinde. Nevím, co si mám o tom myslet. Stařík na mně ještě vycení vykotlané zuby a já raději z vody s nesrozumitelným mumláním prchám. No co, chtěla jsi povyražení, nadávám si, tak ho máš! Bud ráda, že jsi ještě přitažlivá alespon pro dědky.
Ještě, že doma jednoho mám. Nemá rád sluníčko, ale určitě už má hlad. No, co se dá dělat? Pro dnešek to stačí! Spakuji si osušku a ještě se pokochám pohledem na krásného mladíka, co prochází kolem. A zítra? Zítra si najdu nějaké další povyražení léta.
Z archivu - náš portál obsahuje cca 2500 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli. |