Za můj řidičák může švagr!

13. 6. 2012

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Čadová 28.7.2015 22:41

Jo..jo..řidičák. Když jsem ho dělala, instruktor říkal zda nemáme doma multikáru, protože jsem jezdla pouze na jednu rychlost. Ale udělala jsem ho! Je skládací a růžový, mám ho také založený v šuplíku. A mít povolání řidič autobusu to je náročné povolání, hlavně když se jezdí MHD. Řidiče autobusu mám doma.

Soňa Prachfeldová 27.7.2015 20:36

Moc hezké - na takové příhody a rodinné volno v pohodě, člověk rád vzpomíná . Nyní je dokonce nedostatek řidičů autobusu, že by ?

Alena Várošová 27.7.2015 16:21

To se jen tak nevidí,řidička autobusu,skvělé paní Věro,fandím Vám.

Hana Rypáčková 27.7.2015 12:05

No jo, vůbec jsem se nekoukla na datum.Moc pěkné, zalovit v archívu.Řidičák mám od dvaceti jako nutnost vozit děti.Ale měla jsem sedmiletou pauzu kolem padesáti.To se nezapomíná.Můj švagr může jen za to , že jsem řídila trabanta- to ruční řazení ! Jeli jsme nakoupit a dal si dvě piva.Netušil, že se budu vzpouzet, no dojela jsem a chcíplo mi to jen jednou.

Zuzana Pivcová 27.7.2015 09:59

Tedy, Věrko z Itálie, vidět tu po 3 letech Tvé tehdejší vyprávění, je překvápko. Jestlipak vůbec zjistíš, že si na Tě redakce takhle vzpomněla? A já kupodivu dnes ráno taky. Intuice?

Olga Štolbová 20.11.2012 10:50

Věřím,že jste nikdy nelitovala.Já jsem si udělala řidičák,díky filmu "Žižkovská romance" a změnilo to celý můj život, a krásně.Moc ráda čtu vaše povídání.

Hana Práglová 2.7.2012 13:53

Tak to se Vám podařilo!Díky švagrovi získat i zajímavé zaměstnání!!!Taky mám řidičák.Starý hodně let,ale pořád krásný,jako nový.Asi díky tomu,jak už jsem tady psala,že je dobře uložený na dně šuplíčku!!

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá