Jak pokročilý čas
jsme stáli proti sobě,
jak ticho na dotaz,
portréty v nepodobě.
Pak jsme se objali,
klečíce na kolenou,
lásku jsme hledali
v náručí zabalenou.
Pak jsme se objali,
vyzrálí z kocoviny,
lásku jsme skrývali
v domnění spoluviny.
Pak jsme se objali
s pocitem spasitele,
lásku jsme vzývali
tak trochu nedospěle.
Pak jsme se objali,
podruhé, do třetice,
lásku jsme přijali
jak vlastní souřadnice.