Tak jak to tedy bylo? Omluvili
se komunisté národu, nebo ne?

Lekla jsem se obrázku, moc předvánoční téma to není.. Nelze odpustit neodpustitelné. Ale mít mír v duši-uzdravuje.

Vyslovovat po letech nějakou omluvu za režim je naprosto formální a k ničemu. Stejné, jako by se Němci omlouvali za válku, co to dá lidem, jejichž rodiny skončily v koncentráku? Zvláštní, že právě starší generace u nás dodnes nemůže Němcům přijít na jméno, i když už dávno žijí potomci válečné generace, zatímco o komunismu takhle neuvažuje. Já jsem také měla tatínka, který byl naprosto čestný, z nebohatých poměrů, díky nadání vystudoval vysokou stavitelskou školu a ve 30.letech jako architekt pracoval pro firmu. Pak se těsně před válkou osamostatnil, měl svou doslova firmičku, za války zákaz staveb, po válce tzv. Národní správa, poté slavné znárodnění, cejch nepřítele režimu, neschopnost najít práci, srdeční choroba a obvinění, že simuluje, a krátce nato smrt. Přitom i stavební dělníci ho měli rádi a psali za něj petici, aby mu vše nesebrali. Zničený život, ale vím, někteří na tom byli daleko hůř.

Oni se omluvili tak, aby to mohl, mimochodem velmi příjemný a rozumně vystupující právník soudruh (hodný strejda) Filip okecat. Nevolte komunisty, totalitní režimy vždy využívaly v historii ekonomické nejistoty.

Tak to tedy pardon. Jsem sice už dost stará důchodkyně, ale komouše volit by mě nikdy nenapadlo.