Můj nejsilnější zážitek roku:
Operace a záchrana kocourka

Děkuji za přečtení článku a vaše názory. Jsem moc ráda, že nás je hodně, kdo milujeme čtyřnohé kamarády. Mně ta léčba vyšla na 15 000,- ale není mi líto peněz, raději se sama uskromním. Nyní je akce pro opuštěné kočičky, jmenuje se " strom splněných kočičích přání". Když na stránkách vidím ty krásné kočičky, čtu jejich dobré i smutné příběhy, je mi jich moc líto. Přispěla jsem malou částkou kocourkovi Flíčkovi z útulku SOS-Choceň. A když si stránky prohlížím, tak vidím kolik je mezi námi dobrých lidí, kteří se snaží zvířátkům v nouzi pomoci. Přeji krásné vánoce a hodně radostí s micíky i pejsky.

Dobře to dopadlo díky Vám. Také jsme loni zachránili polomrtvého kocourka v lese, vyzáblého divokého, trvalo dlouho než se vzpamatoval. Před lidmi se schovává, je fixován jen na nás, nehne se od domu, aut se strašně bojí, jen mých dvou boxerů se nebojí a to jsem se bála o něho, už je s námi rok a je to uličník.

Krásný článek od hodného člověka. Denně vidím na FB týrané pejsky i kočičky. Nechápu, jak lidská bytost může zvířátkům ubližovat.

Vážená paní, máte srdce veliké a na pravém místě. Vás musí mít každý rád.

To je strašné, já to četla jako horor. Co někteří "lidé" vymyslí, aby se zbavili zvířátka, je neuvěřitelné. Hlavně, že to dobře dopadlo moc jsem si oddechla. Já si beru kočky z útulku a také jsem musela řešit různé nemoci u veterináře.Teď už kočky léčí, dřív většinou hned nemocnou kočku uspali.

Krutosti páchané na bezbranných tvorech jsou jedny z nejhorších... Měla jsem šedivou mourku, která, i když jsem žila na vsi, rodila vždy doma v obýváku... Byla na rodinu tak fixovaná, že vyžadovala u porodu nejen moji přítomnost, ale i asistenci jezevčice Barunky. / mám fotky, sleduje porod (/ nekvalitní ofocená v galerii - zimní radovánky/ .Při jednom porodu, když již byla tři koťata na světě, jsem odešla ven a vrátila se asi za hodinu. Číča čekala u dveří a mňoukala, v pelíšku jen ty tři koťata. To si snad děláš ze mne legraci, vždy jich máš nejméně pět!!! Nic, konec porodu. Druhý den dopoledne jsem jí prohmatala a ucítila ještě další . Tak hajdy na veterinu, kde zjistili, že tam opravdu jsou. Bylo mi vysvětleno, že to byl pro ní psychický blok, když jsem odešla a porod zastavila.. OPRAVDU to bylo tak. Následoval císařský řez a dvě mrtvolky byly venku.... Příroda je nevyzpytatelná..

říkali mi kočičí máma vychovala jsem za život pár koček a kocourů ,pak jsme se přestěhovali do domečku blízko vlakového nádraží a moji dva kocouři skončili postupně oba pod vlakem .Od té doby i když mám kočičky strašně ráda jsem si domů už žádnou nevzala . Kočičí lásku mi nahrazují mí dva pejsci. Pěkný příběh o lásce k 4nohým přátelům.

Měla jsem kocourka Filipa. Svého času to byl jediný živý tvor tady se mnou v domě. (Kuny na půdě nepočítám.) Jako kotě mi sedával za krkem, předl a uklidňoval mne, když jsem byla nešťastná. Vždycky to vycítil, vylezl opravdu na krk a tulil se ke mně o to víc. Pak onemocněl, taky jsem nelitovala peněz, abych mu pomohla. Chtěla jsem mu vrátit tu jeho někdejší péči. Bohužel byl nemocný stále častěji a víc, zemřel mi v jeho třech letech. Už dávno nejsem sama, máme psa, tři kočky, ale na Filípka nemůžu zapomenout

Dcera také zachraňovala kočku Šmoulinku.V bouřce /zřejmě/ vběhla pod vlak, hřmění a hluk vlaku nerozlišila a doplazila se domů po dvoudenním hledáním rodinou.Doktor ji odoperoval a nedával šanci. Dcera si vzala volno, a desinfikovala, držela ji v klidu, dávala léky a dostala se z toho.S amputovanou přední nohou se naučila běhat po třech,hraje si ,je přítulnější.Žije plnohodnotný život.Kocour Šimon ji hlídá, pomáhá -je to dojemné je pozorovat.

Zvláštní, myslela jsem, že napíšu o seniorce kočce Nadě, která v létě absolvovala infuze, protože jí selhávaly ledviny. Zatím ji dietou a prostředkem Renavast pořád držíme v celkem přijatelném stavu. Mám ráda kočky a lidi, kteří věnují kočkám péči!!