Já a legenda Harley-Davidson
Ilustrační foto: pixabay.com

Já a legenda Harley-Davidson

8. 1. 2017

Myslíte, že by vás mohlo zajímat číst něco o motorkách? Počkejte, prosím, ještě s odpovědí,ať už s jakoukoli. Ještě vám taky prozradím, že to nebude  o motorkách ledajakých! Povím vám, jak se stalo, že jsem si vůbec dovolila použít tento titulek k mému povídání.

Když jsem již před mnoha lety byla pozvána k bratrovi na návštěvu do Švýcarska, obdivovala jsem tam mnoho věcí, které u nás ještě v tehdejší době byly nevšední. Hlavně mě zaujal krásný, mohutný, nablýskaný a už od pohledu jistě značně těžký motocykl, který zabíral podstatně větší část garáže. Chodila jsem kolem něho, doslova, jako okolo něčeho vzácného. I on si byl jistě své majestátnosti vědom.

 Na takovém se proháněly americké hvězdy ve filmech, které jsem vídávala v kině. Jeho jméno: HARLEY – DAVIDSON.

Ó, jak jsem toužila se na něm svézt! A ne jen kolem něj přešlapovat v němém úžasu a zvědavě ho okukovat! Bohužel, ale k projížďce nedošlo.

Jistě mi to nebudete věřit, tak jako jsem tomu nemohla ani já uvěřit, ale vloni se mi mé, tehdy tajné tajné přání, splnilo!

Tomáš, každodenně zatížený prací v nemocnici, si čas na výlet se mnou našel, a právě na zmiňovaném motocyklu. A to dokonce na celé odpoledne! Že by mi chtěl mou touhu splnit?

Bylo krásné srpnové odpoledne, slunce na obloze, a já jsem usedla na sedlo spolujezdce, za Tomášem. Na hlavě přilbu jako kosmonaut (málem jsem ani nemohla dýchat), na sobě koženou bundu (v tom horku!), dokonce i s názvem motocyklu na zádech. Podle pravidel jezdců „harlejáků“ bych však měla mít i kožené kalhoty, vysoké boty, dokonce i rukavice – neboť to vše patří do jejich, tradicí předepsané výbavy. I když jsem vše potřebné mohla mít, toto oblečení jsem odmítla. Můj řidič však tímto rozhodnutím nadšený zrovna nebyl. Vždyť já byla v tuto chvíli jen pouhým amatérem a navíc, předpokládala jsem, že se mnou pojede, jako se svátostí. Snad se v mých kostkovaných pláťákách, i když ne reprezentativních pro tento motocykl, nedopustím žádného prohřešku a jízdu taky zvládnu. Určitě jsem nebyla první, kdo tato pravidla porušil. A pokud ano, všem HARLEY jezdcům se omlouvám.

Předpisově jsme projeli Curychem a mířili mimo město, do krásné a čisté švýcarské přírody.

Tomáš přidal zlehka plyn…už jsem cítila vítr a slyšela jen pravidelné ševelení motoru. V duchu jsem musela dát za pravdu všem, kteří jízdu na „harleji“ spojují s volností a svobodou. Bylo to něco úžasného, nepopsatelného.  I když byl už srpen, svěží, přírodní zeleň mě uklidňovala.

Naše trasa vedla po břehu Curyšského jezera (ne však celých  87km, které pobřeží měří), ale přes Adliswil, Langnau am Albis, Türlersee, Türlen, Hausen am Albis…

V Holgen, což je asi v polovině cesty, jezdí převoz, který jsme využili. Slouží nejen k přepravě osob, ale i dopravních prostředků, z jednoho břehu jezera na druhý. Zájemců o převoz bylo dost, což dokazovala fronta automobilů, čekající na pokyn k nalodění. Mezi nimi jsme v této chvíli byli i my.

I když plavba napříč jezerem trvala necelou půlhodinu, byla  docela  příjemnou  změnou, před dalším nasednutím do sedla motocyklu. To však už bylo až na druhém břehu jezera, v Meilen. Z Curychu jsme vyjeli a z druhé strany jezera se zase do něj vraceli.

Krásný výlet na legendárním motocyklu se pomalu chýlil ke konci.

Věřte mi, že není motocykl jako motocykl. Jako studentka jsem jezdila na skútru. I ten mě dopravil do míst, kam jsem chtěla, ale… toto bylo docela jiné. Teď jsem jela  na motocyklu HARLEY – DAVIDSON!!

Ač nechtíc, musela jsem dát za pravdu těm řečem o zvuku, který toužíte slyšet stále dokola, o ohromné síle a nablýskaného chromu. Já si na NĚJ sedla pouze jako host a ON mě skutečně dostal! Co pak teprve nastartovat, zmáčknout spojku, zařadit a přidat plyn!? To snad ale zase příště.

Možná, že právě motorky vás neberou, ale tato legenda, ta by mohla. Díky Williamu S. Harley a Arthuru Davidson, kteří se na tomto zázraku podíleli. I když oni už nežijí, jejich motocykl ano.

Pokud chcete vědět, značka HARLEY-DAVIDSON patří mezi padesátku nejvíce ceněných značek světa. A na výsluní se drží stále -  celých sto šest let. A to už stojí za to, ne?

 

 

 

motorismus Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Hessova
Projet se na něm je můj celoživotní sen...
Soňa Prachfeldová
Moji synové jsou motorkáři, já ostuda nevím jak se ty jejich mašiny jmenují, ale jsou silné , cestovní. Já jsem ráda jezdila na mopedu a pionýru :-)
Jana Drobňáková
Syn „harlejku“ mal. Musel ju predať, lebo potreboval peniaze na kúpu rodinného domu. On to robil s ťažkým srdcom, ale ja pokojnejšie spávam. Motorky a zvlášť Harley je to veľká láska, ale cením si u neho, že sa jej dokázal vzdať a založil si normálnu rodinu.
Alena Vávrová
Žádná "nadupaná" motorka mne nenechává chladnou, ale po svezení už netoužím. Povozila jsem se zamlada, sice jen na Jawě 250, víc než dost.
Zuzana Pivcová
Článek jsem přečetla s radostí, protože to je alespoň trochu můj svět, i když překvapivě až hodně ve zralém věku. Kdysi jsem tu měla příspěvek Pavouk a ještě dávno předtím článek Je mladší než já. Dají se vyhledat. Díky. :-)
Jaroslava Handlová
Harley je krásný a svezení bylo určitě pěkným zážitkem. Mě by však více lákalo znovu navštívit Švýcarsko a u Vašeho článku jsem si vzpomněla na jednu epizodu. Když jsme s manželem v roce 1985 poprvé navštívili Švýcarsko, potkala nás úsměvná příhoda právě na břehu Curyšského jezera. Zastavili jsme v malé obci, vyndali z auta rozkládací stolek a židličky. Manžel ještě nadzvedl kapotu přehřátého motoru, aby se snad ve stínu a vánku lépe vychladil. Pohodlně jsme trávili odpolední siestu. Okolo šel starší Švýcar a obdivně si prohlížel naši Škodu 100. Překvapil nás jeho zájem, u nás to tehdy bylo nejběžnější vozidlo. Jeho však zaujalo, že máme „náhradní“ motor. To zase rozesmálo nás. On byl zvyklý na motory v autě vždy vpředu. Považoval tedy logicky naše auto za „dvoumotorové“. Byl milý a dobrosrdečný. Nemohla jsem ho v tom omylu nechat. Zvedla jsem kapotu vpředu, abych ho přesvědčila, že tam my motor nemáme. Kroutil hlavou a s úsměvem dodal něco jako, že stále se má co učit. Švýcar od Čechů!
Marie Seitlová
Pěkně jsem si početla. Motorky mám ráda, vnuk má motorku a už mě on i syn povozili. A vloni na srazu i60 v Loučné jsem se svezla na super motorce od Jirky. Byl to super zážitek.
Hana Rypáčková
Ale Eleno, chyba se stala.Já si budu přát svézt na tom Harley...Už mám slíbíno.
Elena Valeriánová
Já jsem tyto mašinky viděla ve velkém počtu jednou o velikonocích v Poděbradech. Bylo to úžasné. Stroje nablýskané a opečovávané s láskou. Majitelé vyšňořeni, tak jak píšete. Strávili jsme mezi nimi hodně času a ta spanilá jízda nakonec, paráda. Ale k narozeninám si budu přát leda tak elektrokolo.
Hana Rypáčková
Jsou to senza stroje. Láska na první pohled. Syn ho nemá, ale jeho kamarád senzační harley-davidson cvo road glide ultra. Ovšem milion nejmíň. Budu si to pá k jarním narozeninám.. Oblečení vnuka na motorku mi je...To dám.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA