Můj retropříběh: Legionář

Libore, dík za komentář!

Tedy Alenko! Máš skvělé příbuzné, nejen dědečka, ale i synovce.

Tedy Martine! Náhodou jsem ještě jednou nahlédla a vidím, že ses zaregistroval, abys mi mohl komentovat a poděkovat. Ani nevíš, jak MOC mne to od tebe, jako zástupce třetí generace POTĚŠILO!

Teda tetko!Já jakožto pravnuk ti musím poděkovat za článek,který mi pootevřel dobu ve které žil můj praděda.Od mámy sem měl možnost vidět některé fotky,ale to co jsi zveřejnila ty mi "vyrazilo dech!"!Tyhle fotografie sem nikdy neviděl!Znova DÍKY!

Moc hezky popsaný život Vašeho dědečka, mám pocit, že dnes se snad už ani takoví skromní a nádherní lidé nerodí o vlastenectví ani nemluvě.

Můj dědek Šimon padl do zajetí u Ternopolu omylem. Vojáci měli prostříhané dráty a v noci chodili k Rusům na vodku s čajem. Jednou se ožral a zapomněl se na druhé straně. V zajetí pak dělal paměnščika a hospodařil až do roku 1920. Vrátil se těsně předtím, nežli jej stačili vytesat na pomník padlých. To byl dědek z matčiny strany. Dědek z otcovy strany byl celý rok v zákopech. Omrzla mu pravá ruka a do konce života byla nepohyblivá. Obdržel od Císaře Pána bronzovou medaili a trafiku. Celá léta byla přitlučena laťákem na dveřích suchého záchodu. Dědek Šimon si jej za jeho hedinství celý život dobíral.

Paní Vávrová...děkuji.

Ještě jednou velké díky za vaše komentáře! Moc mne těší, že jsem tímto mohla splatit pozdě, ale přec, dluh dědečkově památce a že vás jeho legionářský příběh zaujal.

Díky za příběh a fotky,které mě přenesly do dob mého dědečka,taktéž vojáka za 1.sv.války.Z fotek se mi zachovala jen ta jeho svatební,kterou jsem použila ve svém retro příběhu"Když si náš dědeček..."Po jeho "válečných"zkušenostech se pokusím zapátrat.Tento velmi čtivý příběh mě hodně inspiroval.Díky.

Můj dědek Šimon byl velký čtenář. Také bojoval za Císaře Pána a padl do zajetí u Ternopolu. Do légií odmítl vstoupit a vrátil se v roce 1920 nikoliv ze Zámoří, ale od jedné selky, kde byl vším! Už za první republiky měl truhlici plnou brakové literatury, Rodokapsů a knih vystřihovaných z různých novin. Také vlastnil četnou legionářskou literaturu. Jako kluk jsem už četl Třetí rotu. Třetí rota na na magistrále, Poručík Švec, Pes Druhé roty a Feďka od Zborova. Jako student jsem mu přinesl Švejka. A dědek jej přečetl jedním dechem a pravil:,,Frantíku tak to bylo!"